76
Touha vˇek˚u
který vzdouvá moˇre, takže jeho vlny huˇcí, jehož jméno je Hospodin
zástup˚u: ‘Jestliže pˇrestanou tato ustanovení pˇrede mnou platit, je
[62]
výrok Hospodin˚uv, také potomstvo Izraele nebude pˇrede mnou už
ani národem po všechny dny.’ Toto praví Hospodin: ‘Jestliže budou
zmˇeˇrena nebesa nahoˇre a prozkoumány základy zemˇe dole, i já
zavrhnu všechno potomstvo Izraele kv˚uli všemu, ˇceho se dopustili,
je výrok Hospodin˚uv.’”
Jeremjáš 31,35-37
.
Židé si toto zaslíbení
pˇrivlastnili na základˇe svého p˚uvodu, který odvozovali od Abrahama.
Pˇrehlédli však ustanovení, kterými B˚uh zaslíbení podmínil. Než sv˚uj
slib vyslovil, ˇrekl: “Sv˚uj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej
do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. . . Odpustím
jim jejich nepravost a jejich hˇrích už nebudu pˇripomínat.”
Jeremjáš
31,33.34
.
Lidé, kteˇrí mají Boží zákon zapsaný ve svém srdci, si mohou být
jisti Boží pˇrízní. Jsou spojeni s Bohem. Židé se však od nˇeho odvrá-
tili. Pro své hˇríchy museli snášet jeho soudy. Nepravost je pˇrivedla
do podruˇcí pohanského národa. Pˇrestupování zákona jim zatemnilo
rozum a oni ospravedl ˇnovali své hˇríchy nekoneˇcnou shovívavostí,
kterou jim B˚uh v minulosti projevoval. Mysleli si, že jsou lepší než
ostatní, a osobovali si právo na Boží požehnání.
To vše bylo “napsáno k napomenutí nám, které zastihl pˇrelom
vˇek˚u”.
1.
Korintským 10,11
.
Jak ˇcasto špatnˇe chápeme Boží požeh-
nání a namlouváme si, že nám B˚uh projevuje svoji pˇrízeˇn proto, že si
ji zasloužíme! Pán pro nás potom nem˚uže vykonat vše, co by chtˇel.
My totiž jeho dary sobecky zneužíváme a zatvrzujeme svá srdce
nevˇerou a hˇríchem.
Jan uˇcitel ˚um Izraele otevˇrenˇe ˇrekl, že svou pýchou, sobectvím
a krutostí dokazují, že jsou spíš zmijím plemenem a kletbou pro
sv˚uj lid než dˇetmi spravedlivého a poslušného Abrahama. Ve svˇetle
poznání, které od Boha pˇrijali, byli horší než pohané, nad které se
tolik povyšovali. Zapomnˇeli na kámen, z nˇehož byli vytesáni, na
jámu, z níž byli vytaženi. B˚uh mohl sv˚uj zámˇer uskuteˇcnit i bez nich.
Stejnˇe jako si kdysi vyvolil Abrahama mezi pohany, mohl i nyní do
své služby povolat jiné lidi. Jejich srdce by se snad mohla zdát mrtvá
jako kameny v poušti, ale Duch svatý by je mohl oživit a pˇripravit,
aby byli schopni plnit Boží v˚uli a aby se jim splnilo jeho zaslíbení.
Prorok ˇrekl: “Sekera už je na koˇreni strom˚u; a každý strom,
který nenese dobré ovoce, bude vyt’at a hozen do ohnˇe.”
Lukáš 3,9
.
