Janovo poselství
75
vše stupˇnovalo nenávist v˚uˇci ˇRímu a probouzelo stále vˇetší touhu
po vysvobození z jeho moci.
Uprostˇred spor˚u a boj ˚u se z pouštˇe ozýval naléhavý a burcu-
jící hlas plný nadˇeje: “ ˇCi ˇnte pokání, nebot’ se pˇriblížilo království
nebeské.” Poselství zasáhlo lidi novou, neznámou silou. Proroci
pˇredpovídali, že Kristus pˇrijde nˇekdy v daleké budoucnosti, a nyní
slyšeli, že jeho pˇríchod je už blízko. Jan˚uv obyˇcejný vzhled pˇripomí-
nal proroky z dávných ˇcas˚u. Odˇevem i chováním se podobal proroku
Elijášovi. Duchem a mocí Elijáše pranýˇroval úpadek národa a vytý-
kal stále se rozmáhající hˇríchy. Mluvil jasnˇe, výstižnˇe a pˇresvˇedˇcivˇe.
Mnozí uvˇeˇrili, že je prorokem, který vstal z mrtvých. Celý národ byl
vyburcován. Do pouštˇe proudily zástupy lidí.
Jan hlásal pˇríchod Mesiáše a vyzýval lidi k pokání. Na znamení
oˇcištˇení od hˇrích˚u je kˇrtil ve vodách Jordánu. Tím zcela jednoznaˇcnˇe
prohlašoval, že i když se Izraelci považují za Bohem vyvolený národ,
jsou poskvrnˇeni hˇríchem, a pokud se neoˇcistí, nemohou vejít do
Mesiášova království.
Pˇricházeli si ho poslechnout králové, rabíni, vojáci, publikáni i
venkované. Na nˇejakou dobu je naléhavé Boží varování vyburcovalo.
Mnozí ˇcinili pokání a nechávali se kˇrtít. Lidé nejr ˚uznˇejšího postavení
pˇrijímali Kˇrtitelovy požadavky, aby mohli mít podíl v království,
které hlásal.
Pˇricházeli i mnozí zákoníci a farizeové, vyznávali své hˇríchy a
žádali Jana o kˇrest. Vyvyšovali se nad ostatní a snažili se p˚usobit
dojmem velmi zbožných lidí. Jejich skryté hˇríchy vycházely pˇri kˇrtu
najevo. Duch svatý však upozornil Jana, že mnozí z nich si svoji
hˇríšnost ve skuteˇcnosti neuvˇedomují. Ke kˇrtu je pˇrivedlo prospˇe-
cháˇrství. Doufali, že jako prorokovi pˇrátelé získají pˇrízeˇn budoucího
Krále. Mysleli si, že pˇrijetím kˇrtu z rukou slavného mladého uˇcitele
posílí sv˚uj vliv na lid.
Jan je na uvítání zpražil otázkou: “Plemeno zmijí, kdo vám
ukázal, že m˚užete utéci pˇred nadcházejícím hnˇevem? Neste tedy
ovoce, které ukazuje, že ˇciníte pokání. Nemyslete si, že m˚užete ˇríkat:
‘
Náš otec je Abraham!’ Pravím vám, že B˚uh m˚uže Abrahamovi
stvoˇrit dˇeti z tohoto kamení.”
Matouš 3,7-9
.
Židé si špatnˇe vykládali zaslíbení o vˇeˇcné pˇrízni, kterou B˚uh
zahrnuje Izrael: “Toto praví Hospodin, který dává slunce za svˇetlo
ve dne, mˇesíc a hvˇezdy za svˇetlo v noci podle svých ustanovení,
