Na cestˇe do Emaus
637
zaˇcali pˇremlouvat: “Vždyt’ už je k veˇceru a den se schyluje.” Kristus
jim nakonec vyhovˇel: “Vešel tedy a z˚ustal s nimi.”
Lukáš 24,29
.
Kdyby jej uˇcedníci tak naléhavˇe nezvali, nedozvˇedˇeli by se, že
je na cestˇe doprovázel zmrtvýchvstalý Pán. Kristus se nikdy nikomu
nevnucuje. Zajímá se o ty, kdo jej potˇrebují. Rád navštíví i ten
nejchudší d˚um a potˇeší toho nejobyˇcejnˇejšího ˇclovˇeka. Pokud jsou
však lidé k nebeskému Hostovi lhostejní a nestojí o to, aby s nimi
z˚ustal, jde dál. A oni o mnoho pˇricházejí. Neznají Krista o nic víc
než uˇcedníci, které doprovázel do Emaus.
[511]
Ti pozvali hosta k veˇceˇri. Kristus se posadil do ˇcela stolu. Vztáhl
ruce a chtˇel požehnat chléb, který mu pˇredložili. Uˇcedníci byli ohro-
meni. Jejich spoleˇcník si poˇcínal úplnˇe stejnˇe jako jejich Pán. Když
se zadívali na jeho ruce, vidˇeli rány od hˇreb˚u. Oba vykˇrikli: Je to
Pán Ježíš. Vstal z mrtvých!
Postavili se a chtˇeli se mu vrhnout k nohám a vzdát mu úctu, ale
zmizel jim z oˇcí. Dívali se na místo, kde sedˇel Ukˇrižovaný, jehož
tˇelo bylo ještˇe nedávno v hrobˇe, a ˇríkali si: “Což nám srdce nehoˇrelo,
když s námi na cestˇe mluvil a otvíral nám Písma?”
Lukáš 24,32
.
Takovou novinu si nemohli nechat pro sebe. Nemohli jen tak
sedˇet a povídat si. Na hlad a únavu okamžitˇe zapomnˇeli. Jídla se
ani nedotkli. Plni radosti se hned vydali stejnou cestou zpátky, aby
vše zvˇestovali uˇcedník˚um ve mˇestˇe. Cesta byla místy nebezpeˇcná,
oni však na to nedbali a rychle zdolávali pˇríkré srázy a kluzké skály.
Nevidˇeli a ani si neuvˇedomovali, že je chrání ten, který je pˇredtím
doprovázel. S poutnickou holí v ruce spˇechali, jak jen mohli. Rádi by
však šli ještˇe rychleji. Zabloudili, ale zase našli cestu. Chvílemi utí-
kali, klopýtali, ze všech sil postupovali kupˇredu a jejich neviditelný
Pr ˚uvodce byl stále s nimi.
Byla temná noc, ale jim svítilo Slunce spravedlnosti. Jejich srdce
pˇrekypovala radostí. Vypadali, jako by byli v nˇejakém novém svˇetˇe.
Kristus je živý Spasitel. Už ho nebudou oplakávat jako mrtvého.
Kristus je vzkˇríšen, opakovali stále znovu a znovu a nesli radostné
poselství zarmouceným uˇcedník˚um. Chtˇeli jim vyprávˇet, co podivu-
hodného zažili na cestˇe do Emaus a kdo je doprovázel. Zvˇestovali tu
nejvýznamnˇejší zprávu, jakou kdy svˇet dostal, radostnou novinu, na
níž závisí nadˇeje lidstva v tomto ˇcase i na vˇeˇcnosti.
[512]
