636
Touha vˇek˚u
je Vykupitelem svˇeta, získáme srovnáním starozákonních proroctví
s obsahem Nového zákona.
Na základˇe proroctví Kristus vysvˇetlil uˇcedník˚um význam svého
vtˇelení a poslání na zemi. Jejich pˇredstavy, podle nichž Mesiáš na
pˇrání lidu usedne na tr˚un a pˇrevezme královskou moc, byly mylné.
Toto falešné oˇcekávání bránilo správnému pochopení Kristova se-
stoupení z tr ˚unu nejvyšší slávy do nejponíženˇejšího postavení, jaké
mohl zaujmout. Kristus chtˇel, aby jeho uˇcedníci mˇeli ve všech ohle-
dech správné a jasné pˇredstavy. Bylo tˇreba, aby podle svých mož-
ností co nejlépe pochopili i kalich utrpení, který byl pro nˇeho pˇripra-
ven. Vysvˇetlil jim, že hrozný zápas, který zatím nedokázali pochopit,
byl naplnˇením smlouvy uzavˇrené ještˇe pˇred stvoˇrením svˇeta. Kristus
musel zemˇrít, stejnˇe jako musí zemˇrít každý pˇrestupník zákona, který
setrvává v hˇríchu. To vše se muselo stát. Boj však neskonˇcí poráž-
kou, ale slavným vˇeˇcným vítˇezstvím. Ježíš jim ˇrekl, že pro záchranu
svˇeta pˇred hˇríchem je tˇreba udˇelat vše. Ježíšovi následovníci musí
být pevní a vytrvalí, musí žít a pracovat stejnˇe jako on.
Kristus mluvil s uˇcedníky a p˚usobil na jejich mysl, aby pochopili
Písmo. Uˇcedníci byli sice unavení, ale rozhovor neustával. Spasitel
jim pˇredkládal slova života a jistoty. Jejich duchovní zrak byl však
ještˇe zastˇrený. Když jim Kristus ˇríkal o zniˇcení Jeruzaléma, dojímal
je zánik mˇesta až k pláˇci. Stále si neuvˇedomovali, kdo je doprovází.
Ani je nenapadlo, že Ježíš, o kterém rozmlouvají, jde vedle nich.
Kristus o sobˇe hovoˇril jako o nˇekom jiném. Mysleli si, že je jedním
z poutník˚u, kteˇrí se zúˇcastnili slavnosti a vracejí se dom˚u. Ubíral se
úzkou kamenitou cestou stejnˇe opatrnˇe jako oni a chvílemi se s nimi
zastavil, aby si odpoˇcinuli. Kráˇceli po horské stezce a Kristus, který
mˇel již brzy zaujmout místo po Boží pravici a který mohl ˇríci: “Je
mi dána veškerá moc na nebi i na zemi” (
Matouš 28,18
),
šel vedle
nich.
Uˇcedníci poznávají Ježíše
Slunce již zapadlo, a než se poutníci dostali do vesnice, pˇrestali
už lidé na poli pracovat. Když se uˇcedníci chystali vejít do svého do-
mova, zdálo se, že cizinec má v úmyslu jít dál svou cestou. Uˇcedníci
však cítili, že je k nˇemu nˇeco táhne. Chtˇeli se od nˇeho dozvˇedˇet víc.
ˇRekli mu: “Z˚ustaˇn s námi.” Zdálo se, že pozvání nepˇrijme, a tak ho
