Dvanáctiletý
59
Když Ježíš v chrámu pochopil své poslání, vyhnul se davu. Chtˇel
se vrátit z Jeruzaléma nenápadnˇe ve spoleˇcnosti lidí, kteˇrí znali ta-
jemství jeho života. B˚uh chtˇel, aby lidé pˇri velikonoˇcní slavnosti
zapomnˇeli na svˇetské starosti a pˇripomnˇeli si, jak podivuhodnˇe je
vysvobodil z Egypta. Pˇrál si, aby v tom všem vidˇeli zaslíbené vysvo-
bození z hˇríchu. Stejnˇe jako krev zabitého beránka zachránila izrael-
[49]
ské domy, mˇela je zachránit Kristova krev. Ovšem za pˇredpokladu,
že vírou pˇrijmou Krist ˚uv život za sv˚uj. Symbolická bohoslužba mˇela
smysl jen tehdy, pokud pˇrivádˇela lidi ke Kristu jako k jejich osob-
nímu Spasiteli. B˚uh chtˇel, aby lidé na modlitbách zkoumali Kristovo
poslání a uvažovali o nˇem. Když však zástupy opouštˇely Jeruza-
lém, vˇenovali lidé tolik pozornosti zážitk˚um z cesty a rozhovor˚um
s pˇráteli, že na smysl bohoslužby, které se zúˇcastnili, ˇcasto úplnˇe
zapomnˇeli. Spasitele proto jejich spoleˇcnost nelákala.
[50]
Josef s Marií se mˇeli vrátit z Jeruzaléma sami s Ježíšem. Ježíš
doufal, že obrátí jejich pozornost k proroctvím o trpícím Spasiteli.
Chtˇel zmírnit bolest své matky na Golgotˇe a myslel na ni už nyní.
Marie mˇela být svˇedkem jeho smrtelného zápasu a Ježíš chtˇel, aby
správnˇe pochopila jeho poslání a mˇela sílu vydržet, až její duší
pronikne meˇc. Stejnˇe jako nyní ztratila Ježíše a tˇri dny ho s bolestí v
srdci hledala, ztratí ho znovu na tˇri dny, až bude obˇetován za hˇríchy
svˇeta. Když potom vstane z hrobu, její bolest se opˇet promˇení v
radost. Kdyby byla pochopila Písmo, ke kterému se snažil obrátit
její pozornost, mohla snášet utrpení jeho smrti mnohem snadnˇeji.
Kdyby byli Josef s Marií z˚ustali v tˇesném spojení s Bohem,
modlili se a pˇremýšleli o nˇem, uvˇedomovali by si posvátnost svého
poslání a nebyli by na Ježíše zapomnˇeli. V jednom dni svou nedba-
lostí Spasitele ztratili a tˇri dny jim trvalo, než ho plni obav a úzkosti
zase našli. Stejnˇe je tomu i s námi. Prázdné ˇreˇci, pomluvy ˇci zane-
dbávání modlitby nás jednoho dne mohou pˇripravit o Spasitelovu
pˇrítomnost. Potom se m˚užeme hodnˇe dlouho trápit, než jej znovu
nalezneme a získáme ztracený pokoj.
Ve styku s ostatními lidmi bychom nikdy nemˇeli zapomínat na
Ježíše, abychom najednou nezjistili, že s námi není. Pokud se ne-
cháme svˇetskými starostmi pohltit natolik, že už na Krista, který
nám dává nadˇeji vˇeˇcného života, nemáme ani pomyšlení, oddˇelu-
jeme se od nˇeho i od nebeských andˇel ˚u. Svaté bytosti nemohou
