60
Touha vˇek˚u
z˚ustat tam, kde lidé o Spasitele nestojí a kde jeho nepˇrítomnost ani
nezaznamenají. Proto bývají Kristovi následovníci tak ˇcasto sklíˇceni.
Mnozí lidé odcházejí z bohoslužeb potˇešeni a povzbuzeni Božím
slovem. Potom ale o nˇem dál nepˇremýšlejí, nejsou bdˇelí a nemodlí
se. Pˇripravují se o požehnání, které pˇrijali, a cítí se mnohem h˚uˇre
než pˇredtím. Mají dojem, že s nimi B˚uh zachází tvrdˇe. Neuvˇedomují
si, že chyba je v nich. Odešli od Ježíše, a tím se pˇripravili o svˇetlo
jeho pˇrítomnosti.
Prospˇelo by nám, kdybychom každý den hodinu uvažovali o
Kristovˇe životˇe. Mˇeli bychom jej projít krok za krokem a pˇredstavit
si, ˇcím vším musel projít. Zvláštní pozornost bychom mˇeli vˇenovat
posledním událostem jeho života. Když se budeme soustˇredit na
nekoneˇcnou obˇet’, kterou za nás pˇrinesl, budeme naplnˇeni jeho du-
chem a naše d˚uvˇera a láska k nˇemu poroste. Chceme-li být spaseni,
musíme se nauˇcit pokoˇre a pokání.
Ve styku s ostatními lidmi m˚užeme být jeden druhému požeh-
náním. Pokud patˇríme Kristu, budou mu patˇrit i naše myšlenky.
Budeme o nˇem rádi mluvit. V rozhovorech o jeho lásce bude na
naše srdce p˚usobit nebeský vliv a pˇri pohledu na krásu jeho po-
vahy budeme “promˇeˇnováni k jeho obrazu ve stále vˇetší slávˇe”.
2.
Korintským 3,18
.
[51]
