58
Touha vˇek˚u
“
Co jsi nám to udˇelal? Hle, tv˚uj otec a já jsme tˇe s úzkostí hledali.”
Lukáš 2,48
.
“
Jak to, že jste mˇe hledali?” odpovˇedˇel Ježíš. “Což jste nevˇedˇeli,
že musím být tam, kde jde o vˇec mého Otce?”
Lukáš 2,49
.
Vidˇel, že
mu nerozumˇejí, a proto ukázal vzh˚uru k nebi. Užasli nad svˇetlem,
které vycházelo z jeho tváˇre. Lidstvím probleskovalo božství. Když
ho našli v chrámu a slyšeli jeho rozhovor s rabíny, užasli nad jeho
otázkami i nad tím, jak odpovídal. Jeho slova na nˇe zap˚usobila
nezapomenutelným dojmem.
Otázka, kterou jim položil, byla pro nˇe pouˇcením. “Což jste
nevˇedˇeli, že musím být tam, kde jde o vˇec mého Otce?” Ježíš se plnˇe
vˇenoval dílu, které pˇrišel na svˇet vykonat. Josef s Marií však na své
poslání ponˇekud zapomnˇeli. B˚uh jim svˇeˇril svého Syna, a tím jim
prokázal velikou ˇcest. Andˇelé ˇrídili Josefovy kroky, a chránili tak
Ježíš˚uv život. Josef s Marií ho mˇeli stˇrežit jako oko v hlavˇe, oni jej
však na celý den ztratili z dohledu. Když se pak zase shledali a jim
se ulevilo, neobvi ˇnovali sebe, ale Ježíše.
Bylo zcela pˇrirozené, že Josef s Marií vidˇeli v Ježíšovi své vlastní
dítˇe. Každý den trávili spolu a jeho život se v mnoha ohledech
niˇcím nelišil od života ostatních dˇetí. Bylo tedy nesmírnˇe tˇežké si
uvˇedomit, že je Synem Božím. Hrozilo jim nebezpeˇcí, že nedocení
požehnání, které jim pˇrítomnost Spasitele svˇeta pˇrinášela. Bolest,
kterou prožili, když Ježíše ztratili, a jemná výtka v jeho slovech jim
mˇely pˇripomenout svatost jejich poslání.
V odpovˇedi matce dal Ježíš poprvé najevo, že si uvˇedomuje sv˚uj
vztah k Bohu. Pˇred jeho narozením ˇrekl andˇel Marii: “Ten bude
veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán B˚uh mu dá tr ˚un jeho
otce Davida. Na vˇeky bude kralovat nad rodem Jákobovým.”
Lukáš
1,32.33
.
Marie o tˇechto slovech pˇremýšlela a vˇeˇrila, že její dítˇe bude
Mesiášem Izraele. Nepochopila však jeho poslání. Nyní nerozumˇela
jeho slov˚um, ale poznala, že neuznává své pˇríbuzenství s Josefem a
prohlašuje se za Syna Božího.
Ježíš neodmítal sv˚uj vztah k pozemským rodiˇc˚um. Vrátil se s
nimi dom˚u a dál jim pomáhal v tˇežké práci. Tajemství svého poslání
si ponechal pro sebe a odevzdanˇe ˇcekal, až pˇrijde jeho ˇcas. Od chvíle,
kdy si uvˇedomil, že je Božím Synem, ještˇe osmnáct let uznával
pouto, jež ho spojovalo s domovem v Nazaretu a plnil povinnosti
syna, bratra, pˇrítele a obˇcana.
