Ukˇrižování
603
hlubokou temnotou, která se zmocˇnovala Kristova trpícího nitra.
Zuˇrivé blesky jako by míˇrily pˇrímo na Ukˇrižovaného. Ježíš “zvolal
mocným hlasem: ‘Eloi, Eloi, lema sabachtani?’. . . ‘Bože m˚uj, Bože
m˚uj, proˇc jsi mˇe opustil?’”
Marek 15,34
.
Když Spasitele zahalila
tma, mnoho lidí ˇríkalo: To je pomsta nebes. Dopadá na nˇeho Boží
hnˇev, protože se vydával za Božího Syna. Mnozí z tˇech, kdo v nˇeho
uvˇeˇrili, slyšeli jeho zoufalé volání. Ztratili poslední nadˇeji. Pokud
B˚uh opustil Ježíše, v co mohou doufat jeho následovníci?
Jakmile pˇrestala Krista sužovat niterná temnota, ozvalo se opˇet
tˇelesné utrpení: “Žízním.”
Jan 19,28
.
Jeden ˇrímský voják se pˇri
pohledu na jeho vyschlé rozpraskané rty slitoval, vzal houbu na
yzopové tyˇci, namoˇcil ji v octu a podal mu ji. Knˇeží se však jeho
utrpení vysmívali. Když se na zem snesla tma, zmocnila se jich
hr˚uza. Po chvíli se vzpamatovali a zaˇcali se zase bát, že by jim
Ježíš mohl uniknout. Slova: “Eloi, Eloi, lema sabachtani?” si špatnˇe
vyložili. S opovržením a posmˇechem se ptali: “Hle, volá Elijáše.”
Marek 15,35
.
Mˇeli poslední pˇríležitost zmírnit jeho utrpení, ale
zavrhli ji. Prohlásili: “Poˇckejte, uvidíme, pˇrijde-li ho Elijáš sejmout.”
Marek 15,36
.
Nevinný Boží Syn visel na kˇríži, tˇelo mˇel samou ránu, ruce,
kterými lidem tak ˇcasto žehnal, pˇribité na dˇrevˇených trámech. I
nohy, jež ho neúnavnˇe nosily ve službˇe lásky, byly probodnuty hˇreby.
Hlavu mˇel rozdrásanou od trnové koruny a jeho chvˇející se rty jako
by chtˇely kˇriˇcet bolestí. Všechny známky jeho utrpení — kapky krve
stékající po hlavˇe, rukou, nohou; tˇelo zmuˇcené smrtelným zápasem;
nepopsatelná úzkost, která svírala jeho duši, když pˇred ním Otec
skryl svou tváˇr — dodnes oslovují každého ˇclovˇeka. To pro tebe
Boží Syn ochotnˇe nesl bˇremeno viny, pro tebe vítˇezil nad smrtí a
otevˇrel ti brány ráje. Kristus, který utišil rozbouˇrené vlny a kráˇcel
po zpˇenˇených vodách jezera; Kristus, pˇred nímž se tˇrásli d’áblové
a ustupovaly nemoci; Kristus, který slepým vracel zrak a mrtvým
život — z lásky k tobˇe dobrovolnˇe zemˇrel jako obˇet’ na kˇríži. Kristus,
který snímá hˇríchy svˇeta, snášel hnˇev Boží spravedlnosti a pro tvé
spasení se sám stal hˇríchem.
Lidé pod kˇrížem tiše ˇcekali, až strašlivý výjev skonˇcí. Slunce již
opˇet zaˇcalo svítit, ale kˇríž byl stále zahalen tmou. Knˇeží a pˇrední
muži hledˇeli na Jeruzalém. Temný mrak zakryl mˇesto i judské plánˇe.
