602
Touha vˇek˚u
Temnota
Andˇelé se zdˇešením sledovali Spasitel ˚uv zoufalý zápas. Zá-
stupy nebešt’an˚u si pˇred strašlivým pohledem zakrývaly tváˇr. Neživá
pˇríroda vyjadˇrovala soucit s ponižovaným umírajícím Stvoˇritelem.
Slunce odmítalo na tak dˇesivý výjev svítit. Jeho záˇrivé polední pa-
prsky jako by náhle vyhasly. Kˇríž zahalila naprostá tma, jako by se
na zem snesl smuteˇcní závoj. “Nastala tma po celé zemi až do tˇrí
hodin.”
Lukáš 23,44
.
Nejednalo se o zatmˇení ani jiný pˇrírodní úkaz.
Všude zavládla tma jako o p˚ulnoci, nesvítil ani mˇesíc ani hvˇezdy.
Bylo to zázraˇcné Boží svˇedectví, které mˇelo utvrdit víru dalších
generací.
V husté tmˇe se skrývala Boží pˇrítomnost. Ze tmy si Hospo-
din udˇelal stan a skryl svou slávu pˇred lidským zrakem. Spolu se
svými svatými andˇely byl u kˇríže. Otec stál pˇri Synovi. Jeho pˇrítom-
nost však nebyla zjevná. Kdyby byla jeho sláva poodhrnula závoj
z temných mraˇcen, všichni pˇrítomní by zahynuli. Otcova pˇrítom-
nost nemˇela Krista utˇešovat ani v této strašlivé hodinˇe. Spasitel sám
šlapal v lisovací kádi a nikdo z národ˚u s ním nebyl (viz
Izajáš 63,3
).
Hustou tmou pˇrikryl B˚uh poslední lidská muka svého Syna.
Všichni, kdo vidˇeli, jak Kristus trpí, byli pˇresvˇedˇceni o jeho božství.
Jeho tváˇr se jim navždy vryla do pamˇeti. Tak jako Kainova tváˇr
svˇedˇcila o vinˇe vraha, odrážela Kristova tváˇr nevinnost, upˇrímnost
a dobrotu, tedy Boží obraz. Ježíšovi žalobci však na toto nebeské
znamení nedbali. Dav se Kristu vysmíval a celé dlouhé hodiny
sledoval jeho utrpení. Potom jej B˚uh milostivˇe zahalil.
Na Golgotˇe zavládlo hrobové ticho. Zástupu, který se shromáž-
dil pod kˇrížem, se zmocnila nepopsatelná hr˚uza. Nedoˇreˇcené na-
dávky a urážky jako by lidem ztuhly na rtech. Všichni padli na zem.
Chvílemi šlehaly z temného mraku oslnivé blesky a ozaˇrovaly kˇríž
i ukˇrižovaného Vykupitele. Knˇeží, pˇrední muži, zákoníci, ti, kdo
Krista ukˇrižovali, i dav si mysleli, že nadešla hodina odplaty. Potom
[485]
nˇekteˇrí šeptali, že ted’ Kristus sestoupí z kˇríže. Jiní se pokoušeli
vrátit do mˇesta, bili se v prsa a plakali strachy.
V devˇet hodin se zaˇcalo vyjasˇnovat, ale Spasitele stále ještˇe
zahalovala tma. Temnota byla symbolem smrtelného utrpení a hr ˚uzy,
která svírala Spasitelovo srdce. Tmu kolem kˇríže nebylo možné
lidským zrakem prohlédnout, tím spíše nemohl nikdo proniknout
