594
Touha vˇek˚u
pustil, aby jeho hnˇev namíˇrený proti hˇríchu dopadl na jeho milo-
vaného Syna. Ježíš mˇel být ukˇrižován za pˇrestoupení lidstva. Jaké
utrpení potom ˇceká hˇríšníka, který setrvává ve svém hˇríchu? Každý
zatvrzelý a nevˇeˇrící ˇclovˇek zakusí nepopsatelnou bolest a utrpení.
Mnozí lidé, kteˇrí nyní v davu provázeli Spasitele na Golgotu,
kdysi s radostí volali hosana a mávali palmovými vˇetvemi, když Ježíš
vítˇezoslavnˇe vjíždˇel do Jeruzaléma. Mnozí mu tehdy provolávali
slávu proto, že to dˇelali lidé kolem nich. I nyní se pˇridávali k davu
a spolu s ostatními kˇriˇceli: Ukˇrižuj ho! Ukˇrižuj ho! Když Ježíš
vjíždˇel do Jeruzaléma, byli uˇcedníci plni odvážných nadˇejí. Tísnili
se kolem Mistra a považovali za velkou poctu, že k nˇemu mohou
patˇrit. Nyní, když byl ponižován, sledovali ho jen zpovzdálí. Byli
smutní a zklamaní. Kristova slova: “Vy všichni ode mne této noci
odpadnete, nebot’ je psáno: ‘Budu bít pastýˇre a rozprchnou se ovce
[478]
stáda,’” se potvrdila (
Matouš 26,31
).
Na kˇríži
Když došli na popravištˇe, pˇrivázali vˇeznˇe ke kˇríž˚um. Oba zlo-
ˇcinci se strážím vzpouzeli, Ježíš však žádný odpor nekladl. Ježíšova
matka šla na Golgotu za svým synem, cestou ji podpíral milovaný
uˇcedník Jan. Vidˇela, jak je Ježíš tíhou kˇríže vyˇcerpaný. Ráda by mu
byla podepˇrela poranˇenou hlavu a omyla ˇcelo, které kdysi spoˇcívalo
na její hrudi. I to jí však bylo odepˇreno. Stejnˇe jako uˇcedníci i ona
se utˇešovala nadˇejí, že Ježíš projeví svoji moc a vysvobodí se z
rukou nepˇrátel. Když si však vzpomnˇela, že všechny tyto události
pˇredpovˇedˇel, propadala zoufalství. V bolestném napˇetí sledovala,
jak zloˇcince pˇrivazují na kˇríž. Nechá se ukˇrižovat i Ježíš, který pro-
bouzel mrtvé k životu? Dovolí Boží Syn, aby jej nepˇrátelé tak krutˇe
zabili? Bude se muset vzdát své víry v Ježíše jako Mesiáše? Bude
muset pˇrihlížet jeho potupˇe a utrpení, aniž by mu mohla jeho muka
nˇejak ulehˇcit? Vidˇela, jak mu rozepjali ruce na kˇríž. Potom pˇrinesli
kladiva a hˇreby. Když mu hroty hˇreb˚u prorážely tˇelo, museli zdˇešení
uˇcedníci Ježíšovu omdlévající matku z místa hr ˚uzy odnést.
Spasitel ani nezasténal. Z jeho tváˇre vyzaˇroval klid a vyrov-
nanost, z ˇcela mu však stékaly kr˚upˇeje smrtelného potu. Nikdo se
nad ním neslitoval a nesetˇrel mu je, nikdo nepovzbudil jeho lidské
srdce slovy soucitu a nevyjádˇril mu svou vˇernost. Když vojáci pl-
