Ukˇrižování
593
tˇežký kˇríž dále nést, posmívali se mu a uráželi jej. Znovu mu ho
vložili na záda a on znovu vysílením padl. Nepˇrátelé pochopili, že
už kˇríž dál neunese. Hledali tedy nˇekoho, kdo by potupné bˇremeno
nesl místo nˇeho.
[477]
Nikdo z Žid˚u to být nemohl, protože by se poskvrnil a nemohl slavit
Velikonoce. Ani v davu však nenašli nikoho, kdo by se k tomu snížil.
Cestou potkali Šimona z Kyrény, který šel z pole. Slyšel hrubé
urážky, nadávky a stále se opakující posmˇešné výkˇriky: Ustupte z
cesty židovskému králi! V údivu nad tím vším se zastavil. Jakmile
vyjádˇril sv˚uj soucit, chytili jej a naložili mu Ježíš˚uv kˇríž na záda.
Šimon již o Ježíši slyšel. Jeho synové ve Spasitele uvˇeˇrili, ale on
sám jeho uˇcedníkem nebyl. Bˇremeno kˇríže bylo pro nˇeho požehná-
ním a Šimon nikdy nepˇrestal být za tuto pˇríležitost vdˇeˇcný. Pˇrivedla
jej k tomu, že se potom sám rozhodl pˇrijmout Krist ˚uv kˇríž a vždy
ochotnˇe snášel jeho tíhu.
V davu, který následoval nevinného Krista na popravištˇe, bylo
i nemálo žen. Pozorovaly Ježíše. Nˇekteré z nich jej znaly již z
dˇrívˇejška. Mnohé k nˇemu pˇrivedly své blízké, kteˇrí trpˇeli nˇejakou
nemocí. Jiné byly od nˇeho samy uzdraveny. Svˇedˇcí o tom záznamy
Písma. Ženy žasly nad nenávistí, se kterou se zástup ke Kristu obra-
cel. Jim samotným nad jeho utrpením témˇeˇr puklo srdce. Bez ohledu
na rozzuˇrený dav, rozˇcilené knˇeze a starší projevily sv˚uj soucit. Když
Ježíš pod tíhou kˇríže vysílením padl, daly se do hlasitého pláˇce.
To jediné upoutalo Kristovu pozornost. Ježíš nesmírnˇe trpˇel pod
bˇremenem hˇrích˚u svˇeta, ale nebyl lhostejný k žalu. S láskou a pocho-
pením pohlédl na plaˇcící ženy. Vˇedˇel, že v nˇeho nevˇeˇrí a nenaˇríkají
nad ním jako nad Božím Poslem, ale jen z lidského soucitu. Ježíš
jejich úˇcastí nepohrdl. Bylo mu jich ještˇe více líto. ˇRekl: “Dcery
jeruzalémské, nade mnou neplaˇcte! Plaˇcte nad sebou a nad svými
dˇetmi.”
Lukáš 23,28
.
Potom se zahledˇel do budoucnosti, do doby
zniˇcení Jeruzaléma. Vˇedˇel, že pˇri této hrozné události mnohé z tˇech,
které nad ním nyní pláˇcou, zahynou i se svými dˇetmi.
Od pádu Jeruzaléma se Ježíš ve svých myšlenkách pˇrenesl k
mnohem závažnˇejšímu soudu. Ve zniˇcení zatvrzelého mˇesta vidˇel
symbol koneˇcné zkázy celého svˇeta. Prohlásil: “Tehdy ‘ˇreknou ho-
rám: Padnˇete na nás, a pahrbk˚um: Pˇrikryjte nás!’ Nebot’ dˇeje-li se
toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?”
Lukáš 23,30.31
.
Zelený strom pˇredstavoval Krista, nevinného Vykupitele. B˚uh do-
