Dvanáctiletý
55
aby se rychle pˇripravili na odchod, pˇrestože jejich osvobození se
zdálo být v nedohlednu. Varoval faraona pˇred poslední ranou, která
Egypt’any postihne, a naˇrídil Žid˚um, aby se všichni shromáždili ve
svých domech. Mˇeli potˇrít veˇreje dveˇrí krví zabitého beránka, potom
jej upéct a sníst s nekvašeným chlebem a hoˇrkými bylinami. ˇRekl
jim: “Budete jej jíst takto: Budete mít pˇrepásaná bedra, opánky na
[46]
nohou a h˚ul v ruce. Sníte jej ve chvatu. To bude Hospodin˚uv hod
beránka.”
2.
Mojžíšova 12,11
.
O p˚ulnoci byli všichni prvorození
Egypt’ané pobiti. Tehdy farao vzkázal Izraelc˚um: “Seberte se a ode-
jdˇete z mého lidu. . . Jdˇete, služte Hospodinu, jak jste žádali.”
2.
Moj-
žíšova 12,31
.
Židé vyšli z Egypta jako svobodný národ. Hospodin
jim pˇrikázal slavit Velikonoce každý rok. ˇRekl jim: “Až se vás pak
vaši synové budou ptát, co pro vás tato služba znamená, odpovíte:
‘
Je to velikonoˇcní obˇetní hod Hospodin˚uv. On v Egyptˇe pominul
domy syn˚u Izraele. Když udeˇril na Egypt, naše domy vysvobodil.’”
2.
Mojžíšova 12,26.27
.
Zprávu o podivuhodném vysvobození si mˇeli
Izraelci pˇredávat z generace na generaci.
Po Velikonocích následoval sedmidenní svátek nekvašených
chleb˚u. Druhý den slavnosti pˇredkládali Izraelci Hospodinu první
plody skliznˇe — snop jeˇcmene. Všechny obˇrady tohoto svátku byly
pˇredobrazem Kristova díla. Vysvobození Izraele z Egypta bylo
symbolem vykoupení a Velikonoce je mˇely lidem stále pˇripomí-
nat. Zabitý beránek, nekvašený chléb, snop z první úrody — to vše
pˇredstavovalo Spasitele.
V jeruzalémském chrámu
Pro vˇetšinu lidí v Ježíšovˇe dobˇe se slavení Velikonoc stalo pou-
hou formalitou. Pro Božího Syna však mˇel tento svátek veliký vý-
znam.
Ježíš jako dítˇe poprvé spatˇril chrám. Vidˇel knˇeze v bílých rou-
chách, jak vykonávají slavnostní obˇrady. Vidˇel krvácející obˇet’ na
obˇetním oltáˇri. Když v˚unˇe kadidla zaˇcala stoupat k Bohu, sklonil
se spolu s ostatními k modlitbˇe. Obˇrady velikonoˇcních svátk˚u byly
velmi p˚usobivé. Ježíš den ze dne stále více chápal jejich význam.
Každý úkon jako by pˇrímo souvisel s jeho životem. Napadaly ho
nové myšlenky. Tiše a se zaujetím zkoumal velké tajemství. Zaˇcínal
rozumˇet svému poslání Spasitele.
