8.
kapitola — Dvanáctiletý
Pro Židy byl dvanáctý rok života hranicí mezi dˇetstvím a mlá-
dím. Když židovský chlapec dovršil tohoto vˇeku, byl nazván synem
zákona a synem Božím. Mohl se vzdˇelávat ve svém náboženství a
oˇcekávalo se od nˇeho, že se bude úˇcastnit náboženských slavností a
obˇrad˚u. Když Ježíš dosáhl dvanácti let, vzali jej rodiˇce o Velikono-
cích s sebou do Jeruzaléma, jak to vyžadovala tradice. Josef s Marií,
stejnˇe jako ostatní zbožní Izraelci, tam putovali na slavnost každý
rok.
Všichni izraelští muži mˇeli tˇrikrát za rok pˇredstoupit v Jeruza-
lémˇe pˇred Hospodina — o Velikonocích, letnicích a pˇri slavnosti
stánk˚u. Nejvíce lidí se scházelo na Velikonoce. Do Jeruzaléma pu-
tovali Židé ze všech zemí, ve kterých byli rozptýleni. Ze všech
kout ˚u Palestiny pˇricházely velké zástupy vˇeˇrících. Cesta z Galileje
trvala nˇekolik dní. Lidé putovali ve skupinách, cesta jim tak lépe
ubíhala a bylo to bezpeˇcnˇejší. Ženy a starci jeli po strmých skal-
natých stezkách na volech ˇci oslech, silnˇejší muži a mladí lidé šli
pˇešky. Velikonoce pˇripadaly na konec bˇrezna nebo zaˇcátek dubna.
Celá zemˇe v té dobˇe kvetla a všude se ozýval ptaˇcí zpˇev. Cestou
procházeli poutníci místy, která pˇripomínala velké události z dˇejin
Izraele. Rodiˇce vždy vyprávˇeli dˇetem o zázracích, které B˚uh pro sv˚uj
lid v minulosti vykonal. Cestu si krátili zpˇevem a hudbou, a když se
pˇred nimi koneˇcnˇe objevily brány Jeruzaléma, všichni vítˇezoslavnˇe
zazpívali:
“
A naše nohy již stojí
ve tvých branách, Jeruzaléme. . .
Kéž je na tvých valech pokoj,
kéž se tvé paláce tˇeší klidu!”
Žalm 122,2-7.
Slavení Velikonoc je spojeno se vznikem svobodného židov-
ského národa. Poslední noc v egyptském zajetí jim B˚uh pˇrikázal,
54
