56
Touha vˇek˚u
Ježíš tak soustˇredˇenˇe pˇremýšlel o všem, co vidˇel, že se odpojil od
svých rodiˇc˚u. Chtˇel být sám. Když velikonoˇcní bohoslužby skonˇcily,
z˚ustal v chrámu. Poutníci odešli z Jeruzaléma a na nˇeho zapomnˇeli.
Josef s Marií chtˇeli, aby se Ježíš pˇri návštˇevˇe Jeruzaléma sezná-
mil s velkými uˇciteli Izraele. Ježíš se ve všem ˇrídil Božím slovem,
ale rabínským ceremoniím a zvyk˚um se nepˇrizp˚usoboval. Rodiˇce
doufali, že si zaˇcne hluboce vážit uˇcených rabín˚u a bude více dbát
na jejich požadavky. Ježíše však v chrámu uˇcil sám B˚uh. Vše, co
poznal, zaˇcal hned šíˇrit dál.
V ten den se v jedné chrámové lodi vyuˇcovalo náboženství, jak
tomu bývalo v prorockých školách. Shromáždili se tam pˇrední rabíni
se svými žáky a pˇrišel tam i Ježíš. Posadil se u nohou vážených
uˇcenc˚u a poslouchal jejich výklady. Toužil po poznání, a proto se ptal
uˇcitel ˚u na proroctví a na právˇe probíhající události, které ukazovaly
na pˇríchod Mesiáše.
Ježíš se projevil jako žák, který opravdu touží poznat Boha. Jeho
otázky smˇeˇrovaly k pravdám, které byly dlouho zkreslovány, a pˇrece
mˇely zásadní význam pro spasení lidí. Každá otázka odhalovala
omezenost a povrchnost znalostí uznávaných uˇcitel ˚u. Zároveˇn však
[47]
pro nˇe byla Božím pouˇcením a ukazovala jim pravdu v novém svˇetle.
Rabíni hovoˇrili o tom, že Mesiáš svým pˇríchodem povýší židovský
národ. Ježíš je však upozornil na Izajášovo proroctví. Zeptal se jich,
co si myslí o významu tˇech ˇcástí Písma, které hovoˇrí o utrpení a
smrti Beránka Božího.
Uˇcenci jej zahrnuli otázkami a žasli nad tím, jak jim odpovídal.
Ježíš se skromností dítˇete opakoval slova Písma a dával jim hluboký
význam, o nˇemž uˇcitelé nemˇeli ponˇetí. Kdyby byli pˇrijali pravdu,
kterou jim odhalil, mohl se tehdejší náboženský život zcela zmˇenit.
Lidé by zaˇcali projevovat opravdový zájem o duchovní vˇeci, a až by
Ježíš zahájil svoji službu, mnozí by byli pˇripraveni jej pˇrijmout.
Rabíni vˇedˇeli, že Ježíš nechodil do jejich škol, a pˇresto je v
chápání proroctví pˇredˇcil. Vidˇeli v hloubavém galilejském chlapci
velkou nadˇeji. Chtˇeli, aby se stal jejich žákem a pozdˇeji uˇcitelem
Izraele. Chtˇeli se podílet na jeho výchovˇe. Domnívali se, že jeho
svérázné myšlení musí usmˇernit.
Ježíš zap˚usobil na jejich srdce tak, jako dosud žádný ˇclovˇek.
B˚uh chtˇel osvítit izraelské v˚udce a použil k tomu jediný zp˚usob,
který byli schopni pˇrijmout. Nechat se od nˇekoho pouˇcit by bylo pod
