Jidáš
573
Navenek však Jidáš žádný odpor nekladl a ani nebudil zdání,
že by o Spasitelovˇe uˇcení nˇejak pochyboval. Otevˇrenˇe reptal až pˇri
slavnosti v Šimonovˇe domˇe. Když Marie pomazala Spasiteli nohy,
projevila se jeho chamtivost. Ježíšova výtka jej velmi rozˇcilila. Ura-
žená pýcha a touha po pomstˇe v nˇem strhly všechny zábrany a Jidáše
zcela ovládla lakota. Tak dopadne každý, kdo si zahrává s hˇríchem.
Pokud nepravosti neˇcelíme od samého poˇcátku a nepˇrem˚užeme ji,
podlehneme satanovým pokušením a staneme se jeho otroky.
Cesta zrady
Tehdy však Jidáš ještˇe nebyl úplnˇe zatvrzelý. I poté, co se dvakrát
zavázal, že Spasitele zradí, mˇel ještˇe pˇríležitost ˇcinit pokání. Ježíš
pˇri velikonoˇcní veˇceˇri odhalil jeho zrádné úmysly a potvrdil tak své
božství. S láskou posloužil Jidášovi stejnˇe jako ostatním uˇcedník˚um.
Jidáš však na tuto poslední výzvu lásky nedbal. Tím o sobˇe rozhodl
a nohama, které mu Ježíš umyl, vykroˇcil dokonat dílo zrady.
Má-li být Ježíš ukˇrižován, ˇríkal si Jidáš, stejnˇe k tomu dojde.
Jeho zrada na koneˇcném výsledku nic nezmˇení. Pokud Ježíš nemá
zemˇrít, tak jej svým ˇcinem jen pˇrimˇeje k tomu, aby se osvobodil.
Jidáš na zradˇe v každém pˇrípadˇe vydˇelá. Myslel si, že udˇelal výhodný
obchod.
Nevˇeˇril však, že by se Kristus nechal zajmout. Svou zradou chtˇel
dát Spasiteli za vyuˇcenou. Chtˇel jej upozornit, že s ním má pˇríštˇe
jednat s náležitou úctou. Nevˇedˇel, že vydává Krista na smrt. Farize-
ové a zákoníci byli výstižnými pˇríklady z Ježíšových podobenství
ˇcasto zasaženi. Nejednou vyˇrkli soud sami nad sebou. Mnohdy jim
pravda pronikla do srdce a oni plní hnˇevu chtˇeli Krista kamenovat.
Spasitel jim však vždy unikl. Jidáš si myslel, že když se Ježíš tolikrát
vyhnul jejich nástrahám, nenechá se polapit ani tentokrát.
Jidáš ho chtˇel vyzkoušet. Pokud je Ježíš skuteˇcnˇe Mesiášem,
potom se lidé, pro nˇež toho tolik vykonal, semknou kolem nˇeho a
prohlásí jej za krále. Tím by jednou provždy uspokojil ty, kdo si jím
stále ještˇe nejsou jisti. Jidáš by mˇel na dosazení Ježíše na David˚uv
tr˚un zásluhu, a proto by mˇel v novém království zajištˇené místo
vedle Krista.
Falešný uˇcedník hrál pˇri zradˇe Krista svoji roli. Když v zahradˇe
ˇrekl v˚udc˚um davu: “Koho políbím, ten to je; toho zatknˇete,” (
Matouš
