564
Touha vˇek˚u
Na nádvoˇrí rozdˇelali oheˇn, protože v dobˇe pˇred úsvitem bývá noc
nejchladnˇejší. Kolem ohnˇe se sešla skupina lidí a Petr se k nim bez
váhání pˇripojil. Nechtˇel, aby v nˇem nˇekdo poznal Ježíšova uˇcedníka.
Doufal, že se ztratí v davu a že jej budou považovat za jednoho z
tˇech, kdo Ježíše pˇrivedli do soudní sínˇe.
Když mu však oheˇn ozáˇril tváˇr, všimla si ho žena, která stála u
vchodu, a zkoumavˇe si jej prohlížela. Vidˇela Petra pˇricházet s Janem
a neunikla jí jeho sklíˇcenost. Pomyslela si, že by mohl být Ježíšovým
uˇcedníkem. Sloužila v Kaifášovˇe domˇe a byla zvˇedavá, jak to s ním
doopravdy je. Zeptala se tedy: “Nepatˇríš i ty k uˇcedník˚um toho
ˇclovˇeka?”
Jan 18,17
.
Petr se lekl, byl zmaten. Všichni se na nˇeho
okamžitˇe podívali. Pˇredstíral, že ženˇe nerozumí, ale ona trvala na
svém a ˇríkala všem kolem sebe, že ten ˇclovˇek chodil s Ježíšem.
Petr byl nucen odpovˇedˇet. Podráždˇenˇe odsekl: “V˚ubec ho neznám.”
Lukáš 22,57
.
Tehdy Ježíše zapˇrel poprvé a hned zakokrhal kohout.
Petˇre, Petˇre, tak brzy se stydíš za svého Pána! Tak brzy jej zapíráš!
Jan se v soudní síni nesnažil utajit, že je Ježíšovým následov-
níkem. Nevmísil se mezi neurvalý dav, který urážel jeho Mistra.
Nikdo se ho na nic neptal, protože se nepˇretvaˇroval a nebudil pode-
zˇrení. Našel si klidné místo, co nejdále od davu a co nejblíže Ježíši.
Odtamtud mohl sledovat celý pr ˚ubˇeh výslechu svého Pána.
Petr netušil, že vyjde najevo, kým ve skuteˇcnosti je. Pˇredstíranou
lhostejností se octl na p˚udˇe nepˇrítele a snadno podlehl pokušení.
Kdyby mˇel za Mistra bojovat, jistˇe by byl stateˇcným vojákem, ale
ted’, když si na nˇeho s posmˇechem ukazovali, se projevil jako zbabˇe-
lec. Mnozí lidé se nebojí odhodlanˇe vystupovat na Kristovu obranu,
ale když jsou pro svou víru vystaveni posmˇechu, zapírají ji. Stýkají
se se spoleˇcností, které by se mˇeli radˇeji vyhýbat, a sami se tak uvá-
dˇejí do pokušení. Vyzývají nepˇrítele, aby je svádˇel, a potom ˇríkají
nebo dˇelají vˇeci, kterých by se za jiných okolností nikdy nedopus-
tili. Kˇrest’an, který v dnešní dobˇe pod hrozbou utrpení nebo potupy
skrývá svoji víru, zapírá svého Pána stejnˇe, jako jej v soudní síni
zapˇrel Petr.
Petr se tváˇril, jako by ho výslech Krista nezajímal. Ve skuteˇcnosti
však trpˇel, když vidˇel, jak kruté zacházení a urážky jeho Mistr snáší.
Navíc byl zaskoˇcen a rozˇcilen tím, že si Ježíš nechá takové jednání
[454]
líbit a dovoluje svým nepˇrátel ˚um, aby jej a s ním i jeho uˇcedníky
ponižovali. Petr se snažil své myšlenky skrýt, a proto se pˇripojil k
