Soud
565
Ježíšovým pronásledovatel ˚um v jejich nemístném vtipkování. Vypa-
dal však nepˇrirozenˇe. Pˇretvaˇroval se, a i když se snažil, nedokázal
potlaˇcit rozhoˇrˇcení nad tupením svého Mistra.
Znovu upoutal pozornost svého okolí a již podruhé jej obvinili,
že je Ježíšovým následovníkem. Tentokrát zapˇrel Ježíše s pˇrísahou:
“
Neznám toho ˇclovˇeka.”
Matouš 26,72
.
Mˇel však ještˇe jednu pˇrí-
ležitost. Asi za hodinu mu jeden z veleknˇezových sluh˚u, pˇríbuzný
muže, kterému Petr ut’al ucho, ˇrekl: “Což jsem tˇe s ním nevidˇel v
zahradˇe?” “A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, ˇrekli Petrovi: ‘Jistˇe
jsi z nich, vždyt’ jsi z Galileje!’”
Jan 18,26
;
Marek 14,70
.
To Petra
rozzuˇrilo. Ježíšovi uˇcedníci mluvili nápadnˇe ˇcistým jazykem. Petr
chtˇel zmást své protivníky a pˇresvˇedˇcit je, že je skuteˇcnˇe tím, za
koho se vydává, proto tentokrát zapˇrel svého Pána proklínáním a
pˇrísahami. Znovu zakokrhal kohout. V tom okamžiku si Petr vzpo-
mnˇel na Ježíšova slova: “Dˇrív než kohout dvakrát zakokrhá, právˇe
ty mˇe tˇrikrát zapˇreš.”
Marek 14,30
.
Sotva Petr vypustil z úst ponižující pˇrísahu a z dálky se ozvalo
kokrhání, odvrátil Spasitel sv˚uj zrak od zlostných soudc˚u a podíval
se na svého ubohého uˇcedníka. Také Petr zvedl oˇci a jejich pohledy
se setkaly. Z Ježíšovy laskavé tváˇre vyzaˇrovala lítost a smutek, nebyl
v ní však ani náznak hnˇevu.
Když Petr vidˇel Mistrovu bledou, ztrápenou tváˇr, chvˇející se
rty, pohled plný soucitu a odpuštˇení, cítil se, jako by jeho srdcem
pronikl ostrý šíp. Probudilo se v nˇem svˇedomí. Oživila se mu pamˇet’.
Vybavil si, jak ještˇe pˇred nˇekolika hodinami sliboval, že p˚ujde se
svým Pánem i do vˇezení ˇci na smrt. Vzpomnˇel si, jak ho zarmoutilo,
když mu Spasitel v horní místnosti ˇrekl, že ještˇe tuto noc jej tˇrikrát
zapˇre. Právˇe pˇred chvílí Petr prohlásil, že Ježíše nezná. Najednou
si uvˇedomil, jak dobˇre ho Pán zná a jak spolehlivˇe rozeznal v jeho
srdci faleš, o které ani on sám nevˇedˇel.
Hlavou se mu míhaly vzpomínky. Spasitelovo milosrdenství,
jeho laskavost a neskonalá trpˇelivost, vlídnost a shovívavost k bloudí-
cím uˇcedník˚um, to vše se mu živˇe vybavovalo v mysli. Nezapomnˇel
ani na to, jak jej Ježíš napomenul: “Šimone, Šimone, hle, satan si
vyžádal, aby vás smˇel tˇríbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil,
aby tvá víra neselhala.”
Lukáš 22,31.32
.
S hr˚uzou si uvˇedomil, jak
je nevdˇeˇcný, neupˇrímný, pokrytecký a prolhaný. Znovu pohlédl na
