Soud
563
odvracel a zaˇcínal se mu odcizovat. Když Kristus zvolal na kˇríži:
“
Dokonáno jest” (
Jan 19,30
)
a chrámová opona se roztrhla na dva
kusy, svatý Strážce oznámil, že židovský lid zavrhl Mesiáše, který
byl podstatou všech pˇredobraz˚u a symbol ˚u. Izrael se odlouˇcil od
Boha. Kaifáš potom mohl právem roztrhnout své obˇradní roucho,
které bylo symbolem jeho postavení zástupce pravého Veleknˇeze.
Roucho již totiž pˇrestalo mít pro nˇeho i pro lid význam. Mohl je
tedy v hr ˚uze nad sebou i celým národem rozervat.
Velerada rozhodla, že Ježíš si zaslouží smrt. Vyslýchat vˇeznˇe v
noci však bylo v rozporu s židovským zákonem. Právoplatný rozsu-
dek mohla vynést jen rada, která se sešla v plném poˇctu a za bílého
dne. Pˇresto se Spasitelem zacházeli jako s odsouzeným zloˇcincem a
vystavili jej nejhorší potupˇe. Kolem veleknˇezova paláce bylo ote-
vˇrené nádvoˇrí, na kterém se shromáždilo vojsko a dav. Tudy vedli
Ježíše na strážnici. Ze všech stran k nˇemu doléhaly posmˇešky. Lidé
se mu vysmívali, že se prohlásil za Božího Syna. Jízlivˇe opakovali
jeho slova, že bude “sedˇet po pravici Všemohoucího a pˇricházet s
oblaky nebeskými”. Když potom na strážnici ˇcekal na ˇrádný soud,
neposkytli mu knˇeží žádnou ochranu. Nezasvˇecený dav vidˇel, jak
krutˇe s ním pˇri výslechu zacházeli, a cítil, že m˚uže dát volný pr ˚uchod
všem d’ábelským vlastnostem své povahy. Kristova ušlechtilost a
božské chování je dohánˇely k šílenství. Jeho tichost, nevinnost a
vznešená trpˇelivost v nich probouzely satanskou nenávist. Milosr-
denství bylo pošlapáno, spravedlnost rozmetána. Žádný zloˇcinec
nikdy nezakusil tak nelidské zacházení, jakému byl vystaven Boží
[453]
Syn.
Petrova zrada
Ježíše však mnohem více trápilo nˇeco jiného. Nejvˇetší bolest mu
nep˚usobili nepˇrátelé, ale jeden z jeho uˇcedník˚u. Ten ho zrazoval v
dobˇe, kdy Ježíš stál pˇred Kaifášem jako terˇc všeobecného posmˇechu.
Když uˇcedníci v zahradˇe opustili svého Mistra, dva z nich se odvážili
jít zdálky za zástupem, který doprovázel Ježíše. Byli to Petr a Jan.
Knˇeží vˇedˇeli, že Jan je známým Ježíšovým uˇcedníkem, a pustili
jej do sínˇe. Doufali, že až uvidí ponížení svého Uˇcitele, vystˇrízliví
a pˇredstavˇe, že by to mohl být Boží Syn, se jen zasmˇeje. Jan se
pˇrimluvil za Petra a knˇeží vpustili i jeho.
