562
Touha vˇek˚u
Kaifáš jednal zˇcásti z pˇresvˇedˇcení a zˇcásti z hnˇevu. Sám na
sebe mˇel zlost, že uvˇeˇril Kristovým slov˚um. Místo aby pod vlivem
pravdy roztrhl své srdce a vyznal, že Ježíš je Mesiáš, roztrhl radˇeji
své roucho na znamení rozhodného odporu. Jeho ˇcin mˇel hluboký
význam. Kaifáš to však ani netušil. Chtˇel ovlivnit soudce a zajistit
Kristovo odsouzení, ale svým jednáním odsoudil sám sebe. Podle
Božího zákona se pˇripravil o možnost setrvat v knˇežském úˇradu.
Vyˇrkl nad sebou trest smrti.
Veleknˇez totiž podle zákona levit ˚u nesmˇel roztrhnout své roucho.
Za pˇrestoupení tohoto naˇrízení jej ˇcekal trest smrti. Židé mˇeli ve
zvyku trhat svá roucha pˇri smrti svých pˇrátel, knˇeží to však nedˇelali.
Nesmˇeli své roucho roztrhnout za žádných okolností a pˇri žádné pˇrí-
ležitosti. Tento výslovný zákaz vydal kdysi Kristus prostˇrednictvím
Mojžíše (viz
3.
Mojžíšova 10,6
).
Odˇev, který nosil knˇez, musel být neporušený a bez kazu. Nád-
herná obˇradní roucha pˇredstavovala povahu našeho velikého vzoru,
[452]
Ježíše Krista. B˚uh mohl pˇrijmout jen dokonalost, a to ve všem — v
oblékání, jednání, v ˇreˇci i v myšlení. Sám je svatý a pozemská služba
musí odrážet jeho slávu a dokonalost. Jedinˇe dokonalost mohla nále-
žitˇe pˇredstavovat posvátnost nebeské služby. Smrtelný ˇclovˇek mohl
roztrhnout své srdce na znamení lítosti a pokory. B˚uh si toho vážil.
Knˇežské roucho se však trhat nesmˇelo, aby nebyla narušena pˇred-
stava nebeských vˇecí. Veleknˇez, který se odvážil vykonávat sv˚uj
úˇrad a úˇcastnit se služby ve svatyni v roztrženém rouchu, byl pova-
žován za odpadlíka. Roztržením roucha se zˇrekl svého zástupného
postavení. B˚uh jej už dále jako knˇeze neuznával. Kaifášovo jednání
v tomto smˇeru bylo projevem lidské zloby a nedokonalosti.
Roztržením roucha Kaifáš znevážil Boží zákon, aby se mohl pˇri-
držet lidské tradice. Podle lidských ustanovení totiž knˇez v pˇrípadˇe
rouhání mohl roztrhnout sv˚uj šat na znamení odporu k hˇríchu, aniž
by se tím provinil. Boží zákon nahradily lidské pˇredpisy.
Lid bedlivˇe sledoval každý veleknˇez˚uv pohyb a Kaifáš mˇel v
úmyslu pˇredvést, jak je zbožný. Svým ˇcinem chtˇel podpoˇrit obžalobu
Krista. Ve skuteˇcnosti však potupil Posla, o nˇemž B˚uh ˇrekl: “V nˇem
je mé jméno.”
2.
Mojžíšova 23,21
.
Kaifáš sám se rouhal. Zasluhoval
Boží odsouzení, a pˇritom soudil Krista jako rouhaˇce.
Roztržením roucha Kaifáš vyjádˇril postoj, jaký zaujme židov-
ský národ jako celek k Bohu. Kdysi vyvolený Boží lid se od Boha
