Soud
559
podráždˇeností bil do oˇcí. Dokonce i zatvrzelý dav si toho všiml a
kladl si otázku: M˚uže být tento ˇclovˇek, z kterého vyzaˇruje božství,
souzen jako zloˇcinec?
Kaifáš vycítil sílu Ježíšova vlivu a snažil se výslech urychlit.
Kristovi nepˇrátelé byli zmateni. Rádi by Spasitele odsoudili, ale
nevˇedˇeli jak. Ve veleradˇe zasedali saduceové i farizeové. Ti se vzá-
jemnˇe nenávidˇeli a neustále se pˇreli. Nˇekterých sporných bod˚u se
[449]
radˇeji ani nedotýkali, aby se nemuseli hádat. Ježíš mohl nˇekolika
slovy podnítit jejich vzájemnou nevraživost, a odvrátit tak od sebe
jejich hnˇev. Kaifáš si to uvˇedomoval a chtˇel sporu zabránit. V síni
bylo mnoho svˇedk˚u, kteˇrí slyšeli, jak Ježíš odsuzoval knˇeze a záko-
níky a jak je nazýval pokrytci a vrahy. Jejich svˇedectví však bylo v
této chvíli nežádoucí. Saduceové totiž používali v ostrých hádkách s
farizeji velmi podobná slova. Navíc by tyto výpovˇedi neobstály ani
u ˇRíman˚u, jimž byla farizejská nadutost trnem v oku. Velerada mˇela
v rukou dostatek d˚ukaz˚u o tom, že Ježíš nedbal na židovské tradice
a svými slovy znevažoval mnohá jejich naˇrízení. Ale otázka tradice
byla pro farizeje a saduceje ožehavým tématem a u ˇRíman˚u by ta-
kový d˚ukaz nemˇel žádnou váhu. Nepˇrátelé se neodvažovali obvinit
Krista ani z pˇrestupování soboty, nebot’ zevrubné prozkoumání této
záležitosti by mohlo odhalit skuteˇcnou povahu jeho díla. Pokud by
došlo na pˇrípady zázraˇcného uzdravení, zámˇer knˇeží by byl zmaˇren.
Falešná svˇedectví
Podplacení svˇedci mˇeli lživˇe obvinit Ježíše, že podnˇecoval
vzpouru a chtˇel nastolit samostatnou vládu. Jejich svˇedectví však
byla nejasná a vzájemnˇe si protiˇreˇcila. Pˇri výslechu svˇedci dokonce
popírali i své vlastní výpovˇedi.
Na poˇcátku své služby Kristus ˇrekl: “Zboˇrte tento chrám, a
ve tˇrech dnech jej postavím.” Tˇemito prorockými slovy obraznˇe
pˇredpovˇedˇel svoji vlastní smrt a vzkˇríšení. “On však mluvil o chrámu
svého tˇela.”
Jan 2,19.21
.
Židé chápali jeho ˇreˇc doslovnˇe. Mysleli si,
že skuteˇcnˇe mluví o jeruzalémském chrámu. Kromˇe tohoto výroku
nemohli knˇeží v Ježíšových promluvách najít nic, co by proti nˇemu
mohli použít. Doufali, že když jej trochu pˇrekroutí, poslouží jejich
zámˇeru. ˇRímané se podíleli na stavbˇe a zaˇrizování chrámu a byli
na nˇej pyšní. Bylo jisté, že jakékoli znevažování této velkolepé
