Soud
557
Potupa a urážky Krista bolestnˇe zraˇnovaly. Lidé, které stvoˇril
a pro které podstupoval nekoneˇcnou obˇet’, jej ponižovali všemi
možnými zp˚usoby. Trpˇel tím více, ˇcím je svou dokonalostí, svatostí
a nenávistí k hˇríchu pˇrevyšoval. Snášel utrpení z rukou nepˇrátel,
a bez pˇrestání se tak obˇetoval. Protivilo se mu být stále obklopen
lidmi, kteˇrí byli pod vlivem satana. Vˇedˇel, že jediným zábleskem
své božské moci by mohl srazit kruté nepˇrátele k zemi, a tím byla
jeho zkouška ještˇe tˇežší.
Židé oˇcekávali, že Mesiáš pˇrijde s velikou slávou a okázalostí.
Pˇredstavovali si, že jediným zásahem své všemohoucí v˚ule zmˇení
myšlení lidí a pˇrimˇeje je k tomu, aby uznali jeho svrchovanost.
Vˇeˇrili, že si tím zajistí tr ˚un a uspokojí jejich ctižádostivé nadˇeje.
Nyní, když s Kristem tak opovržlivˇe zacházeli, doléhalo na Spasitele
silné pokušení projevit svoji božskou moc. Staˇcilo jen slovo nebo
[447]
pohled a mohl své pronásledovatele donutit k tomu, aby jej uznali
za Pána všech pán˚u, král ˚u, knˇeží i chrámu. Souˇcástí jeho nelehkého
poslání však bylo z˚ustat na zemi ˇclovˇekem, setrvat v postavení, pro
které se sám rozhodl.
Nebeští andˇelé sledovali vše, co lidé proti jejich milovanému
Veliteli podnikali. Chtˇeli Krista vysvobodit. Pod Božím vedením
mají nesmírnou moc. Pˇri jedné pˇríležitosti vyhladili na Krist ˚uv
pˇríkaz za jedinou noc sto osmdesát pˇet tisíc muž˚u asyrské armády.
Nebylo by pro nˇe nic tˇežkého projevit pˇri pohledu na Kristovo
utrpení svou nevoli a Boží nepˇrátele zahubit. Žádný takový pˇríkaz
však nedostali. Kristus sám mohl své protivníky okamžitˇe zniˇcit, ale
trpˇelivˇe snášel jejich krutost. Ještˇe pˇred založením svˇeta se zavázal,
že na sebe vezme hˇrích lidstva. Pro tento slib a z lásky k Otci bez
reptání trpˇel surové jednání lidí, které pˇrišel spasit. Souˇcástí jeho
poslání na zemi bylo snášet všechny urážky a kˇrivdy, kterými jej lidé
zahrnou. Jediná nadˇeje svˇeta spoˇcívala v tom, že se Kristus podrobí
a vydrží vše, co si lidé vymyslí.
[448]
Kristus neˇrekl nic, co by mohlo jeho žalobc˚um posloužit jako
záminka. Pˇresto jej spoutali na znamení, že byl usvˇedˇcen. Museli
však zachovat alespoˇn zdání spravedlnosti a navenek postupovat
jako pˇri zákonném procesu. Vše se snažili urychlit. Uvˇedomovali si,
co Ježíš pro lid znamená, a báli se, aby se zpráva o jeho uvˇeznˇení
nerozšíˇrila. Hrozilo totiž, že by se nˇekdo mohl pokusit ho osvobodit.
A kdyby jej nevyslechli a neodsoudili hned, musela by se celá záleži-
