556
Touha vˇek˚u
a doufal, že se dozví nˇeco, oˇc by mohl opˇrít obžalobu. Chtˇel jej
pˇrimˇet k pˇriznání, že se snažil založit tajné spoleˇcenství, které by mu
[446]
pomohlo nastolit nové království. Potom by jej knˇeží mohli vydat
ˇRíman˚um a obvinit z narušování poˇrádku a podnˇecování povstání.
Kristus prohlédl zámˇer knˇeze. ˇCetl v jeho myšlenkách jako v
otevˇrené knize a znal i nejskrytˇejší místa jeho duše. Popˇrel, že by
mezi ním a jeho následovníky bylo nˇejaké tajné spojení nebo že by se
shromažd’ovali skrytˇe, aby utajili jeho plány. Jeho uˇcení ani jeho cíle
nebyly žádným tajemstvím. ˇRekl: “Já jsem mluvil k svˇetu veˇrejnˇe.
Vždycky jsem uˇcil v synagoze a v chrámˇe, kde se shromažd’ují
všichni židé, a nic jsem neˇríkal tajnˇe.”
Jan 18,20
.
Spasitel jednal úplnˇe jinak než jeho žalobci. Celé mˇesíce jej sle-
dovali a snažili se ho chytit do pasti, aby ho mohli postavit pˇred tajný
soud. Chtˇeli kˇrivou pˇrísahou dosáhnout toho, ˇceho by se jim pocti-
vou cestou dosáhnout nepodaˇrilo. Šli tvrdˇe za svým cílem. V duchu
svých úmysl ˚u pˇrepadli spolu s davem Ježíše o p˚ulnoci. Vysmívali
se mu a ponižovali jej ještˇe dˇríve, než byl souzen nebo obžalován.
K takovým zp˚usob˚um se Ježíš nikdy neuchyloval. Knˇeží a pˇrední
muži svým jednáním pˇrestupovali vlastní zákon. Ten stanovoval,
že s každým ˇclovˇekem, jehož vina nebyla zatím prokázána, se má
zacházet jako s nevinným. Jejich poˇcínání bylo tedy v rozporu s
jejich vlastním ustanovením.
Ježíš se obrátil k veleknˇezi a ˇrekl: “Proˇc se mˇe ptáš?”
Jan 18,21
.
Neposílali snad knˇeží a pˇrední muži své špehy, aby sledovali každý
Ježíš˚uv pohyb a zaznamenávali každé jeho slovo? Nebyli snad tito
zvˇedové na každém shromáždˇení lidu a nedonášeli knˇežím zprávy o
všem, co Ježíš dˇelal a hlásal? Spasitel pokraˇcoval: “Zeptej se tˇech,
kteˇrí slyšeli, co jsem ˇríkal. Ti pˇrece vˇedí, co jsem ˇrekl.”
Jan 18,21
.
Rozhodná odpovˇed’ Annáše umlˇcela. Bál se, aby Ježíš nezaˇcal
mluvit o jeho jednání a neˇrekl tak nˇeco, co by sám nerad zveˇrej ˇnoval.
Pro tentokrát už radˇeji mlˇcel. Když to vidˇel jeden z jeho úˇredník˚u,
rozˇcilil se, udeˇril Ježíše do tváˇre a ˇrekl: “Tak se odpovídá veleknˇezi?”
Jan 18,22
.
Kristus mu klidnˇe odpovˇedˇel: “ ˇRekl-li jsem nˇeco špatného, pro-
kaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proˇc mˇe biješ?”
Jan
18,23
.
V jeho slovech nebyl ani náznak hnˇevu. Mˇel ˇcisté a trpˇelivé
srdce plné lásky, proto odpovˇedˇel klidnˇe a nenechal se unést.
