75.
kapitola — Soud
Ježíše vedli pˇres potok Kedron, kolem zahrad a olivových háj ˚u a
nakonec tichými ulicemi spícího mˇesta. Bylo již po p˚ulnoci a hluˇcný
dav, který Krista doprovázel, rušil svým kˇrikem noˇcní klid. Spoutaný
a ostˇre sledovaný Spasitel šel jen pomalu. Jeho pronásledovatelé
však spˇechali. Chtˇeli s ním být v paláci bývalého veleknˇeze Annáše
co nejdˇríve.
Annáš byl hlavou úˇradující knˇežské rodiny a lid jej z úcty k
jeho vˇeku uznával za nejvyššího knˇeze. Vyhledávali jeho rady a
poslouchali je jako Boží hlas. On musí vidˇet zajatce knˇežské moci
Ježíše jako první. Musí být pˇri jeho výslechu, aby ménˇe zkušený
Kaifáš náhodou nezmaˇril jejich plány. Je tˇreba využít Annášovy
vynalézavosti, vychytralosti a úskoˇcnosti. Ježíš musí být odsouzen
st ˚uj co st ˚uj a pˇrední muži se o to musí postarat.
Správnˇe mˇel být Kristus pˇredveden pˇred veleradu, pˇredbˇežnˇe
jej však vyslechl Annáš. Velerada podléhala ˇRíman˚um a nemˇela
právo vynášet rozsudek o trestu smrti. Mohla vˇeznˇe vyslechnout,
ale její rozhodnutí musely potvrdit ˇrímské úˇrady. Bylo proto nutné
vznést obvinˇení proti Kristu tak, aby v nˇem ˇRímané vidˇeli zloˇcince.
Zároveˇn však bylo tˇreba, aby jej mohli odsoudit i Židé. Nemálo
knˇeží a pˇredních muž˚u se nechalo Kristovým uˇcením pˇresvˇedˇcit.
Báli se však, že by mohli být vylouˇceni ze spoleˇcenství, a proto se
k Ježíši nepˇriznali. Knˇeží si velmi dobˇre pamatovali Nikodémovu
otázku: “Odsoudí náš zákon nˇekoho, aniž ho napˇred vyslechne a
zjistí, ˇceho se dopustil?”
Jan 7,51
.
Tato slova vnesla do velerady na
nˇejaký ˇcas rozepˇri a zmaˇrila její plány. Josef z Arimatie a Nikodém
nemˇeli být tentokrát na zasedání rady pozváni, ale byli tam jiní, kteˇrí
si mohli dovolit promluvit ve jménu spravedlnosti. Výslech mˇel být
veden tak, aby se ˇclenové velerady sjednotili proti Ježíši. Knˇežím šlo
pˇredevším o dvˇe obvinˇení. Pokud se jim podaˇrí dokázat, že se Ježíš
rouhal, Židé jej urˇcitˇe odsoudí. Budou-li mít pˇresvˇedˇcivé d˚ukazy,
že pˇripravoval vzpouru, odsoudí jej i ˇRímané. Na tom záleželo
Annášovi nejvíce. Vyptával se Ježíše na jeho uˇcení a na uˇcedníky
555
