548
Touha vˇek˚u
chtˇeli svého Pána opustit. Po chvíli však na nˇe padla únava a zaˇcali
být otupˇelí. Kdyby se byli i nadále vytrvale modlili k Bohu, byli by
tento stav pˇrekonali. Neuvˇedomovali si, že pokušení mohou odolat
jen tehdy, budou-li bdít a upˇrímnˇe se modlit.
Ještˇe pˇredtím, než se vydali do zahrady, ˇrekl Ježíš uˇcedník˚um:
“
Vy všichni ode mne této noci odpadnete.”
Matouš 26,31
.
Jeden pˇres
druhého jej horlivˇe ujišt’ovali, že s ním p˚ujdou do vˇezení i na smrt.
Ubohý Petr ve své samolibosti dodal: “I kdyby všichni odpadli,
já ne.”
Marek 14,29
.
Uˇcedníci pˇríliš vˇeˇrili sami sobˇe. Nehledali
pomoc u všemohoucího Boha, jak jim Kristus radil. Proto ve chvíli,
kdy Spasitel nejvíce potˇreboval jejich soucit a modlitby, spali. Spal
dokonce i Petr.
Usnul i milovaný uˇcedník Jan, který se pˇri veˇceˇri opíral o Je-
žíšovu hrud’. Alespoˇn on mˇel z˚ustat vzh˚uru, vždyt’ svého Mistra
tolik miloval. Ve chvíli, kdy Spasitel prožíval smrtelná muka, se mˇel
spolu s ním upˇrímnˇe modlit. Vykupitel bdˇel celé noci a modlil se
za své uˇcedníky, aby jejich víra neochabla. Kdyby se byl Ježíš za
této situace znovu zeptal Jana a Jakuba: “M˚užete pít kalich, který
já piji, nebo být pokˇrtˇeni kˇrtem, kterým já jsem kˇrtˇen?”, jistˇe by si
nedovolili odpovˇedˇet: “M˚užeme.”
Marek 10,38
.
Uˇcedníci zaslechli Mistr˚uv hlas a probudili se. Témˇeˇr ho však
ani nepoznali. Smrtelná úzkost zmˇenila výraz jeho tváˇre. Ježíš se
obrátil k Petrovi: “Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu
bdít? Bdˇete a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch
je odhodlán, ale tˇelo slabé.”
Marek 14,37.38
.
Ježíš mˇel pro únavu
uˇcedník˚u pochopení. Bál se však, že neunesou zkoušku, která na nˇe
pˇrijde, až bude zrazen a zemˇre. Nic jim nevytýkal, ˇrekl jen: “Bdˇete
a modlete se, abyste neupadli do pokušení.” I ve chvíli svého nej-
vˇetšího utrpení se snažil omluvit jejich slabost. ˇRekl: “Váš duch je
odhodlán, ale tˇelo slabé.”
Znovu se ho zmocnila nadlidská bolest. Zesláblý a vyˇcerpaný se
s námahou vrátil zpˇet na místo, kde pˇred chvílí zápasil. Utrpení se
stupˇnovalo. Prožíval smrtelnou úzkost a “jeho pot kanul na zem jako
kr˚upˇeje krve”.
Lukáš 22,44
.
Okolní palmy a cypˇriše byly tichými
svˇedky jeho utrpení. Z jejich vˇetví stékala na zemdlené tˇelo rosa.
Pˇríroda jako by plakala nad svým Stvoˇritelem, který sám bojoval
proti mocnostem temnoty.
