V Getsemanské zahradˇe
547
Co mˇel Kristus svou obˇetí získat? Provinˇení lidí a jejich ne-
vdˇeˇcnost se zdály být beznadˇejné. Satan líˇcil Vykupiteli situaci v
nejˇcernˇejších barvách: Lid, který se hlásí k mimoˇrádným hmotným
i duchovním požehnáním, tˇe zavrhl. Chce tˇe zniˇcit, tebe — základ,
stˇred a peˇcet’ všech zaslíbení, jež dostal. Jeden z uˇcedník˚u, který
naslouchal tvému uˇcení a zastává v církvi významné postavení, tˇe
zradí. Jeden z tvých nejhorlivˇejších následovník˚u tˇe zapˇre. Všichni
tˇe opustí. Takové pomyšlení Krista dˇesilo. Pˇredstava, že ti, které
pˇrišel zachránit a které tolik miloval, se spojí se satanem, mu drásala
srdce. Zápas, kterým procházel, byl strašlivý. Mírou jeho nepˇred-
stavitelné tíhy byla vina jeho národa, žalobc˚u a zrádce, vina celého
bezbožného svˇeta. Hˇríchy lidstva Krista ukrutnˇe tížily a vˇedomí, že
Boží hnˇev je namíˇren proti nim, jej sužovalo.
Jak uvažoval o cenˇe, kterou je tˇreba za záchranu ˇclovˇeka zaplatit?
Ve smrtelném zápase padl tváˇrí k chladné zemi, jako by se chtˇel
[439]
bránit odlouˇcení od Boha. Na jeho zhroucené tˇelo se snášela studená
noˇcní rosa, ale on ji nevnímal. Z jeho bledých rt ˚u se ozval bolestný
výkˇrik: “Otˇce m˚uj, je-li možné, at’ mne mine tento kalich.” I v této
chvíli však dodal: “Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.”
Matouš
26,39
.
ˇClovˇek, který trpí, touží po soucitu. I Kristus pocítil tuto touhu
z celé hloubi své duše. V nejtˇežší chvíli svého utrpení pˇrišel k
uˇcedník˚um, kterým tak ˇcasto žehnal, které chránil a potˇešoval v
zármutku a tísni. Pevnˇe doufal, že od nich uslyší slova útˇechy a
povzbuzení. Sám jim vždy projevoval sv˚uj soucit. Nyní prožíval
nadlidská muka a chtˇel mít jistotu, že se za nˇeho i za sebe modlí.
Cítil, jak strašlivá je temnota hˇríchu. Doléhalo na nˇeho pokušení
nechat lidstvo, aby samo neslo následky svých hˇrích˚u, a z˚ustat pˇred
Bohem nevinný. Kdyby vˇedˇel, že to uˇcedníci chápou a oceˇnují,
nesmírnˇe by ho to posílilo.
S velkou námahou vstal a šel se podívat na místo, kde uˇcedníky
zanechal. Když k nim pˇrišel, “zastihl je ve spánku”.
Matouš 26,40
.
Potˇešilo by ho, kdyby je našel na modlitbách, kdyby vidˇel, že prosí
Boha, aby je satanské síly nepˇremohly. Jejich víra by pro nˇeho byla
velkým povzbuzením. Oni však nedbali na opakované napomenutí:
[440]
“
Bdˇete a modlete se.”
Matouš 26,41
.
Zpoˇcátku jim bylo velmi líto,
když vidˇeli, jak jejich Mistr, jindy tak klidný a d˚ustojný, pˇremáhá
nesnesitelná muka. Slyšeli jeho bolestné výkˇriky a modlili se. Ne-
