V Getsemanské zahradˇe
549
“
Sta ˇn se tvá v ˚ule. . . ”
Krátce pˇredtím stál Ježíš jako mohutný cedr a ˇcelil bouˇri proti-
venství, která na nˇeho zuˇrivˇe dorážela. Zatvrzelá srdce plná zloby a
lsti se jej marnˇe snažila zmást a pˇremoci. Odolával jim s majestá-
tem Božího Syna. Nyní se však podobal tˇrtinˇe zmítané a ohýbané
zbˇesilou bouˇrí. Vítˇezný závˇer jeho díla se pˇriblížil a Ježíš porážel
temné mocnosti na každém kroku. Jako ten, kdo byl již oslaven,
se dovolával jednoty s Bohem. Vytrvale a neochvˇejnˇe chválil Otce.
Utˇešoval a povzbuzoval své uˇcedníky. Nyní nadešla hodina temné
[441]
moci. Tentokrát jeho hlas neznˇel v noˇcním tichu jako vítˇezná píseˇn,
ale ozývala se v nˇem lidská úzkost. Ospalí uˇcedníci zaslechli, jak
Spasitel volá: “Otˇce m˚uj, není-li možné, aby mne ten kalich minul,
a musím-li jej pít, staˇn se tvá v˚ule.”
Matouš 26,42
.
Uˇcedníci k nˇemu chtˇeli jít, ale vzpomnˇeli si, že jim ˇrekl, aby
tam z˚ustali, bdˇeli a modlili se. Když se k nim potom vrátil, zase
spali. Opˇet pocítil touhu po spoleˇcenství, oˇcekával od uˇcedník˚u
slova útˇechy, která by rozptýlila tísnivou temnotu, jež ho svírala.
Jim se však zavíraly oˇci “a nevˇedˇeli, co by mu odpovˇedˇeli”.
Marek
14,40
.
Kristova pˇrítomnost je postavila na nohy. Po tváˇri mu stékal
krvavý pot utrpení. Uˇcedníci se zdˇesili. Nedokázali pochopit jeho
duševní muka. “Jeho vzezˇrení bylo tak znetvoˇrené, že nebyl podoben
ˇclovˇeku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.”
Izajáš 52,14
.
Ježíš od nich opˇet odešel, vyhledal ústraní a pˇremožený hr ˚uzou
strašlivé temnoty padl na zem. Lidství Božího Syna se v této tˇežké
chvíli chvˇelo úzkostí. Tentokrát neprosil za své uˇcedníky, aby neo-
chabovali ve víˇre, ale za sebe, aby vydržel duševní muka a odolal
pokušení. Nadešel onen hrozný okamžik, chvíle, ve které se rozho-
dovalo o budoucnosti svˇeta. Osud lidstva visel na vlásku. Kristus
stále ještˇe mohl odmítnout kalich urˇcený hˇríšnému ˇclovˇeku. Ještˇe
nebylo pozdˇe. Mohl si setˇrít z ˇcela krvavý pot a nechat ˇclovˇeka
zahynout v jeho nepravosti. Mohl ˇríci: At’ je pˇrestupník sám po-
trestán za sv˚uj hˇrích, já se vrátím k Otci. Vypije nevinný Boží Syn
hoˇrký kalich ponížení a utrpení? Vezme na sebe následky kletby
hˇríchu, aby zachránil viníka? Z bledých a rozechvˇelých Ježíšových
rt ˚u se ozvalo: “Otˇce m˚uj, není-li možné, aby mne ten kalich minul,
a musím-li jej pít, staˇn se tvá v˚ule.”
Matouš 26,42
.
