522
Touha vˇek˚u
napadnout? Z nich, dvanácti vyvolených, jistˇe nikoho. Vždyt’ oni
mˇeli jedineˇcnou pˇríležitost naslouchat jeho uˇcení, tˇešit se z jeho
lásky a být s ním v tak úzkém spoleˇcenství.
Když si uvˇedomili dosah jeho slov a vzpomnˇeli si na to, jak
pravdivé bylo vše, co ˇríkal, zmocnil se jich strach. Zaˇcali podezírat
sami sebe. Pˇremýšleli, zda v jejich nitru pˇrece jen neklíˇcí nˇejaká
skrytá myšlenka proti Mistrovi. S krajnˇe nepˇríjemnými pocity se
jeden po druhém ptali: “Snad to nejsem já, Pane?”
Matouš 26,22
.
Jediný Jidáš mlˇcel. Nakonec se zeptal hluboce sklíˇcený Jan: “Pane,
kdo to je?”
Jan 13,25
.
Ježíš odpovˇedˇel: “Kdo se mnou omoˇcil ruku
v míse, ten mˇe zradí. Syn ˇclovˇeka sice odchází, jak je o nˇem psáno;
ale bˇeda tomu, který Syna ˇclovˇeka zrazuje. Pro toho by bylo lépe,
kdyby se byl v˚ubec nenarodil!”
Matouš 26,23.24
.
Když se uˇcedníci
ptali: “Snad to nejsem já, Pane?” peˇclivˇe pozorovali jeden druhého.
Najednou všichni obrátili svoji pozornost na mlˇcícího Jidáše. Ten
ve zmˇeti otázek, údiv˚u a pˇrekvapení pˇreslechl, co Ježíš Janovi odpo-
vˇedˇel, a aby se vyhnul zkoumavým pohled˚um uˇcedník˚u, zeptal se
[420]
stejnˇe jako oni: “Jsem to snad já, Mistˇre?” Ježíš mu se vší vážností
odvˇetil: “Ty sám jsi to ˇrekl.”
Matouš 26,25
.
Jidáš, zmatený a vydˇešený z toho, že byl jeho zámˇer odhalen,
se rychle zvedl a chtˇel odejít. “Ježíš mu ˇrekl: ‘Co chceš uˇcinit, uˇci ˇn
hned!’. . . Jidáš pˇrijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.”
Jan 13,27-
30
.
Pro zrádce, který se odvrátil od Krista a vyšel do tmy, nastala
noc.
Až do této chvíle mohl Jidáš ˇcinit pokání. Když však odešel
od svého Pána i od ostatních uˇcedník˚u, rozhodl o sobˇe s koneˇcnou
platností. Pˇrekroˇcil poslední hranici.
Ježíšova trpˇelivost
Ježíš mˇel s pokoušeným Jidášem obdivuhodnou trpˇelivost. Udˇe-
lal pro jeho záchranu vše, co mohl. Jidáš se již dvakrát zavázal, že
jej zradí, a Ježíš mu i pˇresto stále dával pˇríležitost k pokání. Spa-
sitel ˇcetl v Jidášovˇe srdci, prohlédl jeho zrádný plán, a tím mu dal
jasný a koneˇcný d˚ukaz o svém božství. Byla to poslední výzva k
pokání. Kristus se svým božsko-lidským srdcem neopomnˇel ani
jednu pˇríležitost pomoci mu k obrácení. Pˇríliv milosrdenství, které
Jidáš ve své pýše tvrdošíjnˇe odmítal, se s ještˇe vˇetší silou vracel jako
