Poslední veˇceˇre
523
pˇríval podmanivé lásky. Jidáše sice odhalení jeho viny pˇrekvapilo a
vydˇesilo, ale k pokání jej nepˇrivedlo. Falešný uˇcedník se ještˇe více
zatvrdil. Odešel od památné veˇceˇre a šel dokonat zapoˇcatou zradu.
Vyslovením svého “bˇeda” nad Jidášem, prokázal Kristus milo-
srdenství ostatním uˇcedník˚um. Podal jim nezvratný d˚ukaz o svém
mesiášství. “ ˇRíkám vám to již nyní pˇredem, abyste potom, až se
to stane, uvˇeˇrili, že já jsem to.”
Jan 13,19
.
Kdyby byl Ježíš mlˇcel
a tváˇril se jako by nevˇedˇel, co se proti nˇemu chystá, mohli by si
uˇcedníci myslet, že jejich Pán nemá božskou pˇredvídavost, že byl
zaskoˇcen a zradou vydán do rukou rozvášnˇeného davu. Ježíš však
již rok pˇredtím ˇrekl uˇcedník˚um, že si jich vyvolil dvanáct a že je-
den z nich je d’ábel. Ježíšova slova k Jidášovi jasnˇe ukazovala, že
Spasitel znal jeho zrádné úmysly. To mˇelo posilovat víru pravých
Ježíšových následovník˚u v dobˇe jeho ponížení. Až Jidáš dospˇeje ke
svému strašlivému konci, mˇeli si vzpomenout na ono “bˇeda”, které
Ježíš nad zrádcem vyslovil.
Kristus sledoval ještˇe jeden cíl, a proto svoji službu neodepˇrel
ani zrádci. Pˇri umývání nohou ˇrekl: “Ne všichni jste ˇcisti.”
Jan
13,11
.
Uˇcedníci mu tehdy nerozumˇeli. Nechápali ho, ani když u
stolu prohlásil: “Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mnˇe patu.”
Jan 13,18
.
Pozdˇeji však, když se vše vyjasnilo, mˇeli o ˇcem pˇremýšlet.
Mohli obdivovat Boží trpˇelivost a milosrdenství v˚uˇci ˇclovˇeku, který
se dopustil hrozného hˇríchu.
Ježíš znal Jidáše od samého zaˇcátku, a pˇresto mu umyl nohy.
Zrádce mˇel dokonce tu pˇrednost, že se mohl spolu s Kristem úˇcastnit
památné veˇceˇre. Spasitel se s neskonalou trpˇelivostí všemožnˇe snažil,
aby jej falešný uˇcedník pˇrijal. Chtˇel ho pˇrivést k pokání a oˇcistit
od hˇríchu. Dal nám tím pˇríklad k následování. Když se nám zdá,
že nˇekdo žije v omylu a hˇríchu, nemáme se od nˇeho odvracet a
nechávat ho napospas pokušení. Naše lhostejnost a nezájem by jej
[421]
mohly vehnat pˇrímo do satanovy náruˇce. Tímto zp˚usobem Kristus
k lidem nikdy nepˇristupoval. Uˇcedníci ˇcasto chybovali a mýlili se,
a právˇe proto jim Kristus umyl nohy. Všechny kromˇe jediného tím
pˇrivedl k pokání.
Spasitel svým pˇríkladem jasnˇe ukazuje, že nesmíme nikomu
bránit v úˇcasti na veˇceˇri Pánˇe. Je pravda, že zjevný hˇrích ˇclovˇeka
vyluˇcuje, jak uˇcí Duch svatý (
1.
Korintským 5,11
),
ale nadto nám
nepˇrísluší nikoho soudit. B˚uh nedal lidem právo, aby rozhodovali o
