Naposledy v chrámu
487
m˚užeme pˇrirovnat k ˇrece. Na poˇcátku, u pramene, je tenká, ale
ˇcasem se rozšiˇruje a prohlubuje. Dar chudé vdovy mnoha r˚uznými
zp˚usoby pomáhá chudým a pˇrispívá k šíˇrení evangelia. Její pˇríkladná
obˇetavost stále znovu a znovu p˚usobí na tisíce lidí ve všech zemích
a v každé dobˇe. Je výzvou bohatým i chudým a jejich obˇeti zvyšují
hodnotu jejího daru. B˚uh dar chudé vdovy požehnal. Její obˇet’ pˇrináší
své ovoce i v dnešní dobˇe. Stejnˇe je tomu s každým darem a každým
ˇcinem vykonaným k Boží slávˇe z upˇrímné touhy. Takové obˇeti se
Bohu líbí. Pˇrispívají k šíˇrení dobra v míˇre, jakou si ani nedovedeme
pˇredstavit.
Námˇety k pˇremýšlení
Spasitel pokraˇcoval ve své ˇreˇci a vytýkal farize˚um a zákoník˚um:
“
Bˇeda vám, slepí v˚udcové! ˇRíkáte: ‘Kdo by pˇrísahal pˇri chrámu, nic
to neznamená; ale kdo by pˇrísahal pˇri chrámovém zlatu, je vázán.’
Blázni a slepci, co je vˇetší: zlato nebo chrám, který to zlato posvˇe-
cuje? Nebo: ‘Kdo by pˇrísahal pˇri oltáˇri, nic to neznamená; ale kdo
by pˇrísahal pˇri obˇeti na nˇem, je vázán.’ Slepci, co je vˇetší: obˇet’ nebo
oltáˇr, který tu obˇet’ posvˇecuje?”
Matouš 23,16-19
.
Knˇeží vykládali
Boží požadavky podle svých zkreslených a omezených pˇredstav.
Troufali si rozlišovat hˇríchy podle závažnosti. Nˇekteré se jim jevily
jako lehká pˇrestoupení a pˇrehlíželi je, jiné, nˇekdy snad i ménˇe vý-
znamné, považovali za neodpustitelné. Za peníze osvobozovali lidi
od slib˚u, kterými se zavázali. Za vysoké ˇcástky ˇcasto zavírali oˇci i
nad tˇežkými zloˇciny. Na druhé stranˇe však zároveˇn vynášeli pˇrísné
rozsudky nad drobnými pˇrestupky.
“
Bˇeda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky
z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákonˇe d˚uležitˇejší:
právo, milosrdenství a vˇernost. Toto bylo tˇreba ˇcinit a to ostatní
nezanedbávat.”
Matouš 23,23
.
Ježíš zde znovu odsuzuje zneužívání
svaté povinnosti. Samu povinnost ovšem neruší. Odevzdávání de-
sátk˚u ustanovil B˚uh a lidé toto naˇrízení dodržovali od nejstarších
dob. Abraham, otec vˇerných, platil desátky ze všeho, co mˇel. V˚ud-
cové židovského národa uznávali platnost povinnosti odevzdávat
desátky, a to bylo správné. Nedovolili však lidem, aby je platili z
vlastního pˇresvˇedˇcení. Pro každý pˇrípad stanovili pˇrísná pravidla.
Požadavky byly nakonec tak složité, že je ani nebylo možné plnit.
