486
Touha vˇek˚u
Spasitel k sobˇe zavolal uˇcedníky a upozornil je na chudou vdovu.
Potom zaslechla pochvalná slova: “Vpravdˇe vám pravím, že tato
chudá vdova dala víc než všichni ostatní.”
Lukáš 21,3
.
Oˇci se jí zalily
slzami radosti. Poznala, že Ježíš její ˇcin pochopil a ocenil. Mnozí by
jí poradili, aby si sv˚uj nepatrný dar nechala pro své potˇreby. Vždyt’
mezi tolika štˇedrými dary se v rukou blahobytných knˇeží úplnˇe
ztratí. Ježíš jí však rozumˇel. Vˇeˇrila, že službu v chrámu ustanovil
sám B˚uh, a proto dala na její podporu vše, co mˇela. Udˇelala, co
mohla, a lidé si navždy budou pˇripomínat její štˇedrost. Ona se ze
svého ˇcinu bude moci radovat i na vˇeˇcnosti. S darem dala i celé své
srdce. Jeho hodnota nespoˇcívala v cenˇe mincí, ale ve velikosti její
lásky k Bohu a v zájmu o Boží dílo, které ji k ˇcinu vedly.
Ježíš o chudé vdovˇe ˇrekl: “Dala víc než všichni ostatní.”
Marek
12,43
.
Bohatí dávali ze svého nadbytku, ˇcasto proto, aby je lidé vidˇeli
a vážili si jich. Dávali veliké dary, ale nemuseli pro nˇe obˇetovat nic
ze svého pohodlí ˇci pˇrepychu. Nemuseli se niˇceho vzdát, a proto se
jejich dary nemohou srovnávat s darem chudé vdovy.
Povaha našich skutk˚u závisí na pohnutce. Ta rozhoduje o tom,
zda je náš ˇcin hodný opovržení ˇci zda je projevem mravní síly. Pro
Boha nemá nejvˇetší cenu to, co všichni vidí a obdivují. ˇCasto si
mnohem více váží lidí, kteˇrí s radostí plní nepatrné povinnosti a
neokázale pˇrinášejí skromné, v oˇcích jiných snad i nicotné, obˇeti.
Srdce naplnˇené vírou a láskou je Bohu milejší než nejdražší dary.
Chudá vdova obˇetovala prostˇredky na živobytí, vzdala se jídla, aby
mohla svými dvˇema mincemi pˇrispˇet na dílo, které milovala. Uˇcinila
tak ve víˇre, že nebeský Otec na ni v její veliké bídˇe nezapomene.
Spasitel ji za její nezištnost a oddanost pochválil.
I chudí lidé ˇcasto chtˇejí projevit Bohu vdˇeˇcnost za jeho milost
a pravdu. Chtˇejí se pˇripojit k bohatším bratr˚um a sestrám a pˇrispˇet
na Boží dílo. Nikdy bychom jim v tom nemˇeli bránit. At’ vloží své
peníze do nebeské pokladny. I zdánlivˇe nepatrná ˇcástka darovaná
z lásky k Bohu se stává požehnaným darem, vzácnou obˇetí, kterou
B˚uh s radostí pˇrijímá a posvˇecuje.
Ježíš o vdovˇe ˇrekl, že “dala víc než všichni ostatní”. A mˇel
úplnou pravdu, nejen pokud šlo o její pohnutky, ale i z hlediska
[392]
d˚usledk˚u jejího ˇcinu. Ty “dvˇe drobné mince, dohromady ˇctyrák”
(
Marek 12,42
)
pˇrinesly do Boží pokladnice mnohem víc penˇez než
dary bohatých Žid˚u. Vliv, kterým tento skromný dar dodnes p˚usobí,
