Naposledy v chrámu
485
chtˇejí vejít.”
Matouš 23,13
.
Knˇeží a zákoníci pˇrekrucovali Písmo a
zatemˇnovali mysl lidí, kteˇrí by jinak poznali Kristovo království a
pochopili duchovní život, jenž je základem skuteˇcné svatosti.
“
Bˇeda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov
pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím pˇrísnˇejší
soud.”.
Matouš 23,14
)
Farizeové mˇeli na lid velký vliv a využívali
jej pro své vlastní zájmy. Získávali si d˚uvˇeru zbožných vdov a pˇre-
svˇedˇcovali je, že je jejich povinností vˇenovat majetek na náboženské
úˇcely. Zaˇcali rozhodovat o jejich penˇezích a vychytralými úskoky
je využívali ve sv˚uj vlastní prospˇech. Svoji nepoctivost zakrývali
dlouhými modlitbami na veˇrejnosti a okázalou zbožností. Kristus
ˇrekl, že pro toto pokrytectví na nˇe dopadne tˇežší soud.
Stejná výtka platí i v dnešní dobˇe pro všechny, kdo dávají pˇre-
hnanˇe najevo svou zbožnost, a pˇritom jsou plni sobectví a lakoty. Na
ˇcas se jim sice daˇrí klamat své bližní a zakrývat sobectví a hrabivost
zdáním ˇcistoty, Boha však oklamat nemohou. On zná všechny naše
pohnutky a každého bude soudit podle jeho skutk˚u.
Kristus nelítostnˇe odsuzoval zloˇrády, ale velmi peˇclivˇe dbal na to,
aby nijak nesnižoval povinnosti, které ˇclovˇek má. Odsuzoval sobecké
vydírání vdov a zneužívání jejich dar˚u. Zároveˇn však pochválil
vdovu, která pˇrinesla sv˚uj pˇríspˇevek do Boží pokladnice. B˚uh žehná
dárc˚um i tehdy, když jiní jejich dary zneužívají, a nic mu v tom
nem˚uže zabránit.
[391]
Dar chudé vdovy
Ježíš stál na nádvoˇrí a pozoroval lidi, kteˇrí pˇricházeli k poklad-
nicím. Bohatí ˇcasto pˇrinášeli velké ˇcástky a okázale je vhazovali
do schránek. Ježíš se na nˇe smutnˇe díval a nic na jejich štˇedré dary
neˇríkal. Náhle se jeho tváˇr rozzáˇrila. Spatˇril, jak se k pokladnicím
nesmˇele blíží chudá vdova. Jako by se bála, aby si jí nikdo nevšiml.
Když vidˇela bohaté, jak tam nadutˇe vhazují své dary, zaváhala a
témˇeˇr se ani neodvažovala jít dál. Pˇresto však toužila dát na Boží
dílo, které milovala, alespoˇn to málo, co mˇela. Rozevˇrela dlaˇn a
podívala se na sv˚uj dar. Ve srovnání s pˇríspˇevky, které pˇrinášeli
lidé kolem ní, to nebylo témˇeˇr nic, ale bylo to všechno, co mˇela. Ve
vhodnou chvíli rychle vhodila do schránky své dva peníze a spˇechala
pryˇc. Vtom si všimla, že se na ni Ježíš upˇrenˇe dívá.
