466
Touha vˇek˚u
Nikdy pˇredtím nemˇela jeho slova a ˇciny takovou váhu. V Jeruza-
lémˇe již vykonal mnoho zázrak˚u, nikdy však nejednal tak d˚uraznˇe
a p˚usobivˇe. Knˇeží a pˇrední muži si v pˇrítomnosti lidu, který byl
svˇedkem jeho obdivuhodných ˇcin˚u, nedovolili dát otevˇrenˇe najevo
své nepˇrátelství. Jeho odpovˇed’ je sice ohromila a rozzuˇrila, ale ten
den se už na nic nezmohli.
Léˇcka
Druhý den ráno velerada opˇet projednávala, jak proti Ježíši za-
kroˇcit. Pˇred tˇremi lety žádali, aby jim dokázal, že je Mesiáš. Od
té doby vykonal po celé zemi mnoho zázrak˚u. Uzdravil nemocné,
zázraˇcnˇe nasytil tisíce lidí, chodil po vodˇe a slovem utišil rozbou-
ˇrené moˇre. Opakovanˇe ˇcetl v lidských srdcích jako v otevˇrené knize.
Vyhánˇel démony a kˇrísil mrtvé. Pˇrední muži mˇeli d˚ukazy o jeho
mesiášství pˇrímo pˇred sebou. Žádné znamení moci už od nˇeho nežá-
dali, rozhodli se však pˇrimˇet ho k nˇejakému tvrzení ˇci prohlášení,
na jehož základˇe by ho mohli odsoudit.
Vrátili se do chrámu, kde uˇcil, a vyptávali se: “Jakou mocí to
ˇciníš? A kdo ti tuto moc dal?” Oˇcekávali, že odpoví, že jeho moc je
od Boha. Takové tvrzení byli pˇripraveni popˇrít. Ježíš jim však položil
otázku. Zdánlivˇe se týkala nˇeˇceho jiného, ale na jejich odpovˇedi
závisela i jeho odpovˇed’. ˇRekl: “Odkud mˇel Jan povˇeˇrení kˇrtít? Z
nebe, ˇci od lidí?”
Matouš 21,23.25
.
Knˇeží pochopili, že se z nepˇríjemné situace nedostanou ani po-
mocí lsti. Pokud odpoví, že Jan˚uv kˇrest je z nebe, usvˇedˇcí je z
ned˚uslednosti. Namítne: “Proˇc jste mu tedy neuvˇeˇrili?” Jan svˇedˇcil
[375]
o Kristu: “Hle, beránek Boží, který snímá hˇrích svˇeta.”(
Jan 1,29
)
Pokud uvˇeˇrili Janovu svˇedectví, nemohli popírat Kristovo mesiáš-
ství. Kdyby však ˇrekli, co si opravdu myslí, že totiž Janovo poslání
bylo ‘z lidí’, vzbudili by bouˇri nevole, protože lid vˇeˇril, že Jan byl
prorokem.
Zástup s napˇetím sledoval, jak se rozhodnou. Knˇeží Janovo po-
slání navenek uznávali a lidé oˇcekávali, že bez váhání potvrdí, že
byl poslán od Boha. Knˇeží se však potají domluvili, že své smýšlení
neprozradí. Pokrytecky prohlásili: “Nevíme.” Kristus jim ˇrekl: “Ani
já vám nepovím, jakou mocí to ˇciním.”
Matouš 21,27
.
