Opˇet v chrámu
467
Zákoníci, knˇeží i starší zmlkli. Nevˇedˇeli si rady. Zklamanˇe se
mraˇcili a už se neodvažovali klást Ježíši další otázky. Svou zbabˇelostí
a nerozhodností se do znaˇcné míry pˇripravili o úctu lidu. Ten vše
pozoroval a mˇel z porážky tˇechto pyšných pokrytc˚u radost.
Veškerá Kristova slova i všechny jeho skutky mˇely dalekosáhlý
význam a jejich vliv se v ještˇe vˇetším rozsahu projevil po jeho
ukˇrižování a nanebevstoupení. Mnozí z tˇech, kdo s napˇetím ˇcekali,
jak rozhovor Ježíše s knˇezi dopadne, se nakonec stali jeho uˇcedníky.
Poprvé si je Ježíš získal svými slovy právˇe v onen vzpomínaný
den. Na událost z chrámového nádvoˇrí nemˇeli nikdy zapomenout.
Rozdíl mezi Ježíšem a veleknˇezem byl pˇri jejich rozhovoru více
než zˇrejmý. Povýšený chrámový hodnostáˇr byl obleˇcen do drahého
bohatˇe zdobeného roucha. Na hlavˇe mˇel tˇrpytivou tiáru. Choval se
d˚ustojnˇe, vlasy a dlouhé vousy mˇel protkané stˇríbrem. Svým zjevem
vzbuzoval v pˇrítomných úctu. Kristus, Majestát nebes, stál pˇred
jeho vznešeností bez jakékoli okázalosti ˇci ozdoby. Na sobˇe mˇel
obnošené roucho, byl bledý a v tváˇri se mu zraˇcil smutek. Pˇresto z
nˇeho vyzaˇrovala d˚ustojnost a laskavost, pravý opak pýchy, nadutosti
a zloby zapsané ve tváˇri veleknˇeze. Mnozí lidé, kteˇrí byli svˇedky
Ježíšova jednání na chrámovém nádvoˇrí a slyšeli jeho slova, jej tehdy
pˇrijali do svého srdce jako Božího proroka. Jakmile se však veˇrejné
mínˇení obrátilo na jeho stranu, zaˇcali jej knˇeží ještˇe více nenávidˇet.
Prozíravost, s jakou unikal jejich nástrahám, byla dalším d˚ukazem
jeho božství. Pˇrilévala však také olej do ohnˇe jejich hnˇevu.
Podobenství o dvou synech
Ve sporech s rabíny Kristus své protivníky nikdy úmyslnˇe ne-
ponižoval. Neradoval se, když se dostali do úzkých. Mˇel pro nˇe
d˚uležité pouˇcení. Zahanboval své nepˇrátele tím, že je nechal, aby
se sami chytili do pasti, kterou mu pˇripravili. Když pˇriznali, že o
povaze Janova kˇrtu nic nevˇedí, dali Ježíši pˇríležitost, aby jim ukázal,
jací ve skuteˇcnosti jsou, a znovu je varoval.
ˇRekl: “Co myslíte? Jeden ˇclovˇek mˇel dva syny. Pˇrišel a ˇrekl
prvnímu: ‘Synu, jdi dnes pracovat na vinici!’ On odpovˇedˇel: ‘Nechce
se mi.’ Ale potom toho litoval a šel. Otec pˇrišel k druhému a ˇrekl
mu totéž. Ten odpovˇedˇel: ‘Ano, pane.’ Ale nešel. Kdo z tˇech dvou
splnil v˚uli svého otce?”
Matouš 21,28-31
.
