Opˇet v chrámu
465
pˇríkaz uposlechli ještˇe rychleji. Nikdo se neodvážil pochybovat o
jeho moci. Knˇeží a obchodníci pˇred ním prchali i se svým dobytkem.
Cestou z chrámu potkávali davy lidí, kteˇrí s sebou pˇrivádˇeli
nemocné a hledali velkého Lékaˇre. Nˇekteˇrí z nich se nechali odradit
tím, co slyšeli od utíkajícího zástupu, a vraceli se zpátky. Báli se
setkat s nˇekým, kdo má takovou moc, že svým pohledem vyhnal
knˇeze a pˇrední muže z chrámu. Vˇetšina z nich se však prodrala
prchajícím davem až ke Spasiteli. Byl jejich jedinou nadˇejí. Chrám
se do znaˇcné míry vyprázdnil, ale i tak v nˇem ještˇe z˚ustalo mnoho
lidí. K nim se pˇripojovali novˇe pˇríchozí se svými nemocnými a
umírajícími. Chrámové nádvoˇrí bylo brzy plné lidí a Ježíš jim opˇet
sloužil.
Za nˇejakou dobu se knˇeží a pˇrední muži odvážili vrátit do
chrámu. Zmatek ustal a oni byli zvˇedavi, co bude Ježíš dˇelat dál.
Mysleli si, že usedne na David˚uv tr˚un. Tiše vcházeli do chrámu a
slyšeli, jak muži, ženy i dˇeti chválí Boha. To, co spatˇrili uvnitˇr, je
[374]
úplnˇe ohromilo. Nemocní byli uzdraveni, slepí vidˇeli, hluší slyšeli
a chromí poskakovali radostí. Nejvíce ze všech se tˇešily dˇeti. Ježíš
je uzdravoval, bral je do náruˇcí a pˇrijímal jejich polibky vdˇeˇcnosti.
Když potom uˇcil lid, usínaly mu nˇekteré z nich na rukou. Dˇeti jej s ra-
dostí chválily, provolávaly mu hosana, jak to slyšely pˇredešlého dne,
a vítˇezoslavnˇe mávaly palmovými vˇetvemi. V celém chrámu znˇelo
jejich volání: “Požehnaný, jenž pˇrichází v Hospodinovˇe jménu.”
“
Hle, pˇrichází k tobˇe tv˚uj král, spravedlivý a zachránˇený.” “Hosanna
synu Davidovu!”
Žalm 118,26
;
Zacharjáš 9,9
;
Matouš 21,9
.
Pro chrámové služebníky byly bezprostˇrední projevy radosti a
štˇestí urážkou. Chtˇeli je potlaˇcit. Upozorˇnovali lid, že dupání dˇetí
a hlasitý jásot znesvˇecují Boží d˚um. Když však vidˇeli, že lidé na
jejich slova nedbají, obrátili se ke Kristu a ˇrekli mu: “‘Slyšíš, co
to ˇríkají?’ Ježíš jim odpovˇedˇel: ‘Ovšem! Nikdy jste neˇcetli: Z úst
nemluvˇnátek a kojenc˚u pˇripravil sis chválu?’”
Matouš 21,16
.
Podle
proroctví mˇel být Kristus prohlášen králem, a prorocké slovo se
muselo splnit. Knˇeží a pˇrední muži Izraele odmítli zvˇestovat Boží
slávu, proto si B˚uh povolal jako své svˇedky dˇeti. Kdyby byly i dˇeti
mlˇcely, zvˇestovaly by Spasitelovu slávu chrámové sloupy.
Farizeové byli naprosto zmateni a vyvedeni z míry. Ježíš, kte-
rého nemohli zastrašit, mˇel hlavní slovo. Zaujal postavení strážce
chrámu. Nikdy pˇredtím nejednal s tak královskou svrchovaností.
