426
Touha vˇek˚u
jeho ostré výtky pomstít. Snažili se ho vyprovokovat, aby ˇrekl nebo
[343]
udˇelal nˇeco, zaˇc by jej mohli odsoudit. Nˇekolikrát se ho pokoušeli
ukamenovat, on se však vždy tiše vytratil a zmizel jim z oˇcí.
Všemi zázraky, které vykonal v sobotu, pomohl trpícím. Farize-
ové jej však chtˇeli odsoudit za to, že pˇrestupuje sobotu. Snažili se
proti nˇemu popudit herodiány. Tvrdili, že chce zˇrídit nové království,
a radili se s nimi, jak by jej mohli zniˇcit. Ve snaze popudit proti nˇemu
ˇRímany rozhlašovali, že podrývá jejich autoritu. Vynaložili veškeré
úsilí na to, aby zmaˇrili jeho vliv na lid. Až dosud byly všechny jejich
pokusy marné. Zástupy, které vidˇely jeho milosrdné ˇciny a slyšely
jeho svaté a ˇcisté uˇcení, vˇedˇely, že nem˚uže být pˇrestupníkem soboty
ˇci rouhaˇcem. Dokonce i zvˇedové, které za ním farizeové vyslali, byli
natolik ovlivnˇeni jeho slovy, že na nˇeho nedokázali vztáhnout ruce.
Zoufalí Židé nakonec vydali naˇrízení, že každý, kdo vyzná víru v
Ježíše, bude vylouˇcen ze synagogy.
Knˇeží, pˇrední muži a starší se sešli a radili se. Byli pevnˇe roz-
hodnuti Ježíše, který konal tak obdivuhodné ˇciny, že všichni žasli,
umlˇcet. Farizeové a saduceové byli zajedno. Až dosud se ve svých
názorech rozcházeli, nyní se v odporu proti Kristu spojili. Na dˇrí-
vˇejších zasedáních rady Nikodém a Josef Ježíše pˇred odsouzením
chránili, proto tentokrát nebyli na poradu pozváni. Úˇcastnili se jí
sice i další vlivní muži, kteˇrí vˇeˇrili v Ježíše, ale jejich slovo proti
zlobˇe farize˚u nic nezmohlo.
ˇClenové rady tedy nebyli zcela jednotní. Velerada tehdy nebyla
zákonem ustaveným shromáždˇením. Byla jen trpˇena. Nˇekteˇrí její
ˇclenové nepovažovali rozhodnutí odsoudit Krista k smrti za moudré.
Báli se, že by mohlo vyvolat povstání lidu. ˇRímané by potom mohli
zbavit knˇežstvo dalších výhod a pˇripravit je o moc, kterou ještˇe mˇeli.
Saduceové sice Krista také nenávidˇeli, ale byli opatrní. Mˇeli strach,
že by je ˇRímané mohli zbavit jejich vysokého postavení.
[344]
Na zasedání rady, jež pˇripravovala Kristovu smrt, byl i Svˇedek,
který kdysi slyšel chvástavá slova Nebúkadnesara, vidˇel modláˇrskou
hostinu Belšasara a byl v Nazaretˇe, když se Kristus prohlásil za
Pomazaného. Tento Svˇedek nyní p˚usobil na pˇrední muže, aby si
uvˇedomili, co dˇelají. Pˇred oˇcima se jim tak jasnˇe promítly jednotlivé
události z Kristova života, že je to vydˇesilo. Vzpomnˇeli si, jak dva-
náctiletý Ježíš stál v chrámˇe pˇred uˇcenými znalci zákona a udivoval
je svými otázkami. Jeho poslední zázrak svˇedˇcil o tom, že není ni-
