424
Touha vˇek˚u
kamenovat pro to, že se vydával za Božího Syna. Vytýkali mu, že
zázraky koná ze satanovy moci. Nyní se však Kristus hlásí k Bohu
jako ke svému Otci a s naprostou d˚uvˇerou prohlašuje, že je Božím
Synem.
Ve všem, co Kristus dˇelal, spolupracoval s Otcem. Vždy se snažil,
aby bylo zjevné, že nic nekoná bez nˇeho. Zázraky ˇcinil vírou a
modlitbou. Chtˇel, aby všichni znali jeho vztah k Otci. “Otˇce, dˇekuji
ti, žes mˇe vyslyšel. Vˇedˇel jsem sice, že mˇe vždycky slyšíš, ale ˇrekl
jsem to kv˚uli zástupu, který stojí kolem, aby uvˇeˇrili, že ty jsi mˇe
poslal.”
Jan 11,41.42
.
Kristus chtˇel dát uˇcedník˚um i ostatním lidem
co nejpˇresvˇedˇcivˇejší d˚ukaz o svém vztahu k Otci. Chtˇel jim ukázat,
že jeho slova jsou pravdivá.
“
Když to ˇrekl, zvolal mocným hlasem: ‘Lazare, pojd’ ven!’”
Jan
11,43
.
Jeho jasný, zvuˇcný hlas proniká ušima mrtvého. Jak mluví,
vyzaˇruje z jeho lidského tˇela božství. V tváˇri osvícené Boží slávou
vidí lidé ujištˇení o jeho moci. Všichni upˇrenˇe hledí na vchod do jes-
kynˇe. Napínají uši, aby jim neunikl ani ten nejslabší šum. Všichni se
zájmem a napˇetím oˇcekávají, jak zkouška Kristova božství dopadne.
ˇCekají na d˚ukaz, který má obhájit oprávnˇenost jeho tvrzení, že je
Božím Synem, nebo tuto nadˇeji navždy zmaˇrit.
V tichém hrobˇe se nˇeco pohnulo. Lazar, který byl ještˇe pˇred
chvílí mrtvý, se objevil u vchodu do jeskynˇe. Plátno, ve kterém byl
pohˇrben, mu brání v pohybu. Kristus pˇrikazuje užaslému zástupu:
“
Rozvažte ho a nechte odejít!”
Jan 11,44
.
Znovu jim ukazuje, že
ˇclovˇek má pˇri záchranˇe druhých spolupracovat s Bohem. Lazar je
volný. Stojí pˇred shromáždˇenými v plné síle, nejeví žádné známky
prodˇelané nemoci, není zesláblý, nepotácí se. Naopak, vypadá jako
muž v nejlepších letech. V jeho oˇcích se zraˇcí moudrost a láska ke
Spasiteli. S úctou a obdivem se vrhá k Ježíšovým nohám.
Pˇrítomní nejprve onˇemˇeli úžasem. Potom je naplnila nevýslovná
radost a zaˇcali Ježíši dˇekovat. Sestrám se vrátil k životu jejich milo-
vaný bratr jako Boží dar. Se slzami radosti v oˇcích pˇrerývanˇe dˇekují
Spasiteli. Bratr, jeho sestry a pˇrátelé se radují z opˇetného setkání
a Ježíš nepozorovanˇe odchází. Když lidé po chvíli Dárce života
hledají, nemohou jej najít.
[342]
