422
Touha vˇek˚u
své lásce vždy cítí s trpícími, pláˇce s plaˇcícími a raduje se s tˇemi,
kdo se radují.
Ježíš však neplakal jen ze soucitu s Martou a Marií. V jeho
slzách byla bolest, která pˇrevyšovala všechen lidský žal tak, jako
nebesa pˇrevyšují zemi. Kristus neplakal pro Lazara, vždyt’ jej chtˇel
vzkˇrísit. Plakal proto, že pˇred sebou vidˇel truchlící, kteˇrí jemu, jenž
je vzkˇríšení i život, brzy budou usilovat o život. Nevˇeˇrící Židé však
jeho slzám v˚ubec nerozumˇeli. Jedni si mysleli, že pláˇce pod tíhou
vnˇejších okolností, které na nˇeho dolehly, a tiše ˇríkali: “Hle, jak jej
miloval!”
Jan 11,36
.
Jiní se snažili vzbudit v pˇrítomných ned˚uvˇeru
a posmˇešnˇe ˇríkali: “Když otevˇrel oˇci slepému, nemohl zp˚usobit,
aby tento ˇclovˇek neumˇrel?”
Jan 11,37
.
Pokud Kristus mohl Lazara
zachránit, proˇc jej nechal zemˇrít?
Kristus svým prorockým zrakem vidˇel nenávist farize˚u a sadu-
ce˚u. Vˇedˇel, že pˇremýšlejí, jak jej zabít. Uvˇedomoval si, že mnozí
smuteˇcní hosté, kteˇrí nyní tak okázale truchlí, se zanedlouho pˇripraví
o nadˇeji a zavˇrou pˇred sebou brány Božího mˇesta. Kristovo ponížení
[340]
a ukˇrižování se blížilo. Pˇrinese s sebou zkázu Jeruzaléma, mrtvé už
však nikdo oplakávat nebude. Ježíš pˇred sebou jasnˇe vidˇel nadchá-
zející odplatu, která dolehne na Jeruzalém. Vidˇel, jak mˇesto obléhají
ˇrímské legie. Vˇedˇel, že mnozí z tˇech, kdo oplakávají Lazara, zemˇrou
pˇri dobývání Jeruzaléma zcela bez nadˇeje.
Neplakal ale jen proto, co mˇel pˇred sebou. Ležela na nˇem tíha
bolesti všech vˇek˚u. Byl svˇedkem strašných následk˚u pˇrestoupení
Božího zákona. Vidˇel, že od Ábelovy smrti se v dˇejinách svˇeta
odehrává neustálý zápas mezi dobrem a zlem. I v nadcházejících
letech mˇelo být údˇelem lidstva utrpení a bolest, slzy a smrt. Srdce se
mu svíralo bolestí celého lidského pokolení všech dob a všech zemí.
Tížila ho bída hˇríšného lidstva a v touze zbavit je všeho utrpení mu
z oˇcí vytryskly slzy.
Vzkˇríšení Lazara
“
Ježíš, znovu rozhorlen, pˇrichází k hrobu.”
Jan 11,38
.
Lazar byl
pochován ve skalní jeskyni a vchod do ní byl zavalen velikým ka-
menem. “Zvednˇete ten kámen,” ˇrekl Kristus. Marta si myslela, že se
chce jen podívat na mrtvého, a namítla, že tˇelo je v hrobˇe již ˇctyˇri
dny a zaˇcíná se rozkládat. ˇRekla to pˇredtím, než byl Lazar vzkˇríšen,
