Lazarovo vzkˇríšení
421
na vzkˇríšení všech spravedlivých, kteˇrí zemˇreli. Svým slovem a
svými skutky se pˇredstavil jako p˚uvodce vzkˇríšení. Ježíš, který mˇel
zanedlouho sám zemˇrít na kˇríži, tam stál s klíˇci smrti jako vítˇez nad
hrobem a prohlašoval, že má právo i moc dát vˇeˇcný život.
[339]
Na Spasitelovu otázku: “Vˇeˇríš tomu?” Marta odpovˇedˇela: “Ano,
Pane. Já jsem uvˇeˇrila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má pˇrijít na
svˇet.”
Jan 11,27
.
Význam Kristových slov sice plnˇe nepochopila, ale
vyznala, že vˇeˇrí v jeho božství a je pˇresvˇedˇcena, že m˚uže vykonat
vše, co se mu zlíbí.
“
S tˇemi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a ˇrekla
jí: ‘Je tu Mistr a volá tˇe.’”
Jan 11,28
.
Mluvila velmi potichu, protože
knˇeží a pˇrední muži byli pˇripraveni Ježíše zajmout pˇri jakékoli
pˇríležitosti. V náˇrku truchlících však její slova nikdo nezaznamenal.
Bolest a zármutek
Když to Marie uslyšela, hned vstala a nedoˇckavˇe vyšla z míst-
nosti. Smuteˇcní hosté si mysleli, že odešla plakat k hrobu, a vydali se
za ní. Když pˇrišla k Ježíši, padla mu k nohám a chvˇejícím se hlasem
ˇrekla: “Pane, kdybys byl zde, nebyl by m˚uj bratr umˇrel.”
Jan 11,32
.
Náˇrek truchlících jí byl velmi nepˇríjemný, chtˇela mluvit s Ježíšem
alespoˇn chvíli o samotˇe. Ale dobˇre vˇedˇela, jak nˇekteˇrí z nich Ježíši
závidí a jak na nˇeho žárlí, proto svoji bolest plnˇe nevyjádˇrila.
“
Když Ježíš vidˇel, jak pláˇce a jak pláˇcou i Židé, kteˇrí pˇrišli s ní,
v Duchu se rozhorlil.”
Jan 11,33
.
ˇCetl myšlenky všech, kteˇrí se tam
shromáždili. Vidˇel, že mnozí z nich zármutek jen pˇredstírají. Vˇedˇel,
že jsou mezi nimi i ti, kdo budou zakrátko usilovat o život nejen
jemu, ale i Lazarovi, kterého vzkˇrísí z mrtvých. Kristus jim mohl
strhnout masku pˇredstíraného smutku, ale potlaˇcil své spravedlivé
rozhoˇrˇcení. Kv˚uli Marii, která s plnou d˚uvˇerou kleˇcela u jeho nohou
a kterou mˇel rád, o této skuteˇcnosti pomlˇcel.
“
ˇRekl: ‘Kam jste ho položili?’ ˇRekli mu: ‘Pane, pojd’ se podí-
vat!’”
Jan 11,34
.
Všichni se spoleˇcnˇe ubírali k hrobu. Byl to smutný
pohled. Lazara mˇeli lidé rádi. Jeho sestry a pˇrátelé jej srdceryvnˇe
oplakávali. Když Ježíš vidˇel, jak jsou nešt’astní, a když si uvˇedomil,
že pláˇcou nad mrtvým ve chvíli, kdy Spasitel svˇeta stojí vedle nich,
“
vstoupily(mu) do oˇcí slzy”.
Jan 11,35
.
Byl sice Božím Synem, ale
vzal na sebe lidskou podobu a lidská bolest jej dojímala. Ježíš ve