418
Touha vˇek˚u
“
To povˇedˇel a dodal: ‘Náš pˇrítel Lazar usnul. Ale jdu ho pro-
budit.’”
Jan 11,11
. “
Náš pˇrítel Lazar usnul.” Dojemná slova plná
soucitu. Uˇcedníci mysleli na nebezpeˇcí, které jejich Mistru hrozí
na cestˇe do Jeruzaléma, a témˇeˇr zapomnˇeli na nešt’astnou rodinu
v Betanii. Kristus však nezapomnˇel. Uˇcedníci se cítili zahanbeni.
Když na zprávu o Lazarovi hned neodpovˇedˇel, byli zklamáni. Byli
v pokušení myslet si, že nemá Lazara a jeho sestry tak rád, jak se
domnívali. Jinak by byl pˇrece hned spˇechal s poslem zpátky. Slova:
“
Náš pˇrítel Lazar usnul,” je uklidnila. Poznali, že Kristus na své
pˇrátele v zármutku nezapomnˇel.
“
Uˇcedníci mu ˇrekli: ‘Pane, spí-li, uzdraví se.’ Ježíš mluvil o jeho
smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.”
Jan 11,12.13
.
Kristus pˇredstavuje svým následovník˚um smrt jako spánek. Jejich
život je s Kristem skryt v Bohu a ti, kdo umírají, spí v nˇem až do
chvíle, kdy zazní Boží polnice.
Na cestˇe do Betanie
“
Tehdy jim Ježíš ˇrekl pˇrímo: ‘Lazar umˇrel. A jsem rád, že
jsem tam nebyl, kv˚uli vám, abyste uvˇeˇrili. Pojd’me k nˇemu!’”
Jan
11,14.15
.
Tomáš byl pˇresvˇedˇcen, že na cestˇe do Judska neˇceká Mis-
tra nic jiného než smrt. Vzchopil se však a ˇrekl ostatním uˇcedník˚um:
“
Pojd’me i my, at’ zemˇreme spolu s ním!”
Jan 11,16
.
Vˇedˇel, že Židé
Krista nenávidí. Chtˇeli jej zabít, ale to se jim nepodaˇrilo, nebot’
ˇcas, který mu byl vymˇeˇren, dosud neuplynul. Nebeští andˇelé Ježíše
chránili a ani v Judsku, kde na nˇeho rabíni chystali nejr ˚uznˇejší léˇcky
a ze všech sil mu ukládali o život, se mu nemohlo nic stát.
Ježíšova slova: “Lazar umˇrel. A jsem rád, že jsem tam nebyl,”
uˇcedníky velmi pˇrekvapila. Chtˇel se snad Spasitel domu svých ne-
[337]
št’astných pˇrátel vyhnout? Zdálo se, že Marie, Marta i umírající
Lazar z˚ustali ve svém zármutku sami. Kristus je však neopustil.
Všechno vidˇel a po Lazarovˇe smrti posiloval smutné sestry svou
milostí. Byl s nimi v jejich zármutku, když Lazar zápasil se smrtí.
Pˇri slovech: “Lazar umˇrel” jej svírala stejná úzkost jako je.
Kristus však nemyslel jen na své milované v Betanii, ale i na
výchovu uˇcedník˚u. Mˇeli se stát jeho zástupci ve svˇetˇe, aby mohli
všichni lidé pˇrijmout Otcovo požehnání. Kv˚uli nim dopustil, aby
