Zasvˇecení
37
nad ním vyˇrklo koneˇcný ortel. Pˇredobraz byl již témˇeˇr nahrazen
skuteˇcností, stín tˇelem, obˇetní systém zaˇcínal ztrácet sv˚uj význam.
Boží pˇrítomnost opustila svatyni. V dítˇeti z Betléma však byla
skryta sláva, pˇred níž se sklánˇeli andˇelé. Toto nemluvnˇe bylo za-
slíbeným potomkem, ke kterému odkazoval už první oltáˇr u brány
Edenu. Byl to Sílo, Dárce pokoje. To on se Mojžíšovi pˇredstavil jako
JSEM. To on vedl Izrael v oblakovém a ohnivém sloupu. Na nˇeho
se vztahovala dávná proroctví. Byl touhou všech národ˚u, koˇrenem
a výhonkem Davida, záˇrivou ranní hvˇezdou. Jméno bezmocného
dítˇete, které bylo zapsáno v izraelské matrice a kterým se k nám
hlásil jako náš bratr, bylo nadˇejí padlého lidstva. Dítˇe, za nˇež bylo
zaplaceno výkupné, se samo mˇelo stát výkupným za hˇríchy celého
svˇeta. On byl pravým “velikým knˇezem nad celým Božím domem”,
“
knˇezem navˇeky”, prostˇredníkem “po pravici Božího majestátu na
výsostech”.
Žid˚um 10,21
;
Žid˚um 7,21
;
Žid˚um 1,3
.
[31]
Svˇedectví Simeona a Anny
Duchovní vˇeci je tˇreba chápat duchovnˇe. Boží Syn byl v chrámu
zasvˇecen dílu, jež pˇrišel vykonat. Knˇez se na nˇeho díval stejnˇe jako
na každé jiné dítˇe. Nic zvláštního na nˇem neshledal, a pˇresto skuteˇc-
nost, že B˚uh dává svˇetu svého Syna, nez˚ustala skryta. Našli se lidé,
kteˇrí pˇrece jen Krista v dítˇeti poznali. “V Jeruzalémˇe žil muž jmé-
nem Simeon; byl to ˇclovˇek spravedlivý a zbožný, oˇcekával potˇešení
Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým pˇred-
povˇedˇeno, že neuzˇrí smrti, dokud nespatˇrí Hospodinova Mesiáše.”
Lukáš 2,25.26
.
Když Simeon vešel do chrámu, všiml si rodiˇc˚u, kteˇrí pˇredkládali
knˇezi svého prvorozeného syna. Bylo vidˇet, že jsou chudí, ale Si-
meon pod vedením Ducha svatého pochopil, že dítˇe, které zasvˇecují
Hospodinu, je útˇechou Izraele, Vykupitelem, kterého toužil spat-
ˇrit. Byl hluboce dojat. Knˇez žasl. Simeon vypadal, jako by byl ve
vytržení. Když Marie dostala dítˇe zpˇet, Simeon je vzal do rukou a
pˇredložil Bohu. Pocítil pˇri tom takovou radost, jakou nikdy pˇred-
tím nezažil. Pozvedl dítˇe k nebi a ˇrekl: “Nyní propouštíš v pokoji
svého služebníka, Pane, podle svého slova, nebot’ mé oˇci vidˇely tvé
spasení, které jsi pˇripravil pˇrede všemi národy — svˇetlo, jež bude
zjevením pohan˚um, slávu pro tv˚uj lid Izrael.”
Lukáš 2,29-32
.
