Ježíšovo království
403
jak si pˇripadali. Stále znovu a znovu si pˇripomínali jeho slova a ˇciny.
Ježíšova nauˇcení, kterým dosud rozumˇeli jen ˇcásteˇcnˇe, se pˇred nimi
otevírala jako nové zjevení. Písmo se pro nˇe stalo novou knihou.
[323]
Když uˇcedníci zkoumali proroctví o Kristu, dostávali se do tˇes-
ného spoleˇcenství s Bohem. Dozvídali se o Spasiteli, který vystoupil
na nebesa, aby dokonal dílo, jež zapoˇcal na zemi. Uvˇedomili si, že v
nˇem pˇrebývá poznání, které žádný ˇclovˇek bez Boží pomoci nem˚uže
pochopit. Králové, proroci a spravedliví muži o nˇem vypovídali ve
svých proroctvích a uˇcedníci potˇrebovali jeho vedení. Stále znovu s
úžasem proˇcítali prorocké spisy o jeho povaze a díle. Uvˇedomovali
si, jak málo jim dˇríve rozumˇeli a jak tˇežko vzácné pravdy o Kristu
pˇrijímali. Vidˇeli jej v jeho ponížení, jak kráˇcí mezi lidmi jako jeden
z nich. Nechápali tajemství jeho vtˇelení, nerozumˇeli jeho dvojí pˇri-
rozenosti. Jejich oˇci byly zastˇrené a nerozpoznaly lidstvím zahalené
božství. Když je však osvítil Duch svatý, zatoužili jej znovu spatˇrit a
sedˇet u jeho nohou. Pˇráli si jít za ním, aby jim vysvˇetlil ˇcásti Písma,
které sami nemohli pochopit. Jak pozornˇe by mu ted’ naslouchali.
Co mˇel Kristus na mysli, když ˇríkal: “Ještˇe mnoho jiného bych vám
mˇel povˇedˇet, ale nyní byste to nesnesli.”
Jan 16,12
.
Jak rádi by to
všechno vˇedˇeli. Litovali, že mˇeli tak malou víru a tak zkreslené
pˇredstavy, že nedokázali pochopit pravdu.
B˚uh povˇeˇril svého posla, aby zvˇestoval Krist ˚uv pˇríchod a obrátil
pozornost židovského národa i celého svˇeta k jeho dílu. Chtˇel, aby
se lidé mohli pˇripravit a pˇrijmout jej. Obdivuhodná osobnost, o které
Jan hovoˇril, byla mezi nimi již více než tˇricet let. Oni však nepoznali,
že jej poslal B˚uh. Uˇcedníky trápily výˇcitky svˇedomí, protože dovolili,
aby jim nevˇera zatemnila mysl. Ve tmˇe svˇeta záˇrilo svˇetlo a oni ani
nevˇedˇeli, odkud pˇrichází. Sami sebe se ptali, proˇc se chovali tak,
že je Kristus musel napomínat. ˇCasto vzpomínali na rozhovory s
Ježíšem a ˇríkali: Jak jsme mohli pˇripustit, aby nás svˇetské zájmy
a nepˇrátelství knˇeží a rabín˚u pˇripravily o soudnost? Vždyt’ jsme
ani nepochopili, že mezi námi byl nˇekdo vˇetší než Mojžíš, že nás
uˇcil nˇekdo moudˇrejší než Šalomoun. Jak jsme mohli být tak hluší a
nechápaví!
Tomáš nevˇeˇril, dokud nevložil prst do rány, kterou Ježíši zp˚u-
sobili ˇrímští vojáci. Petr poníženého a zavrženého Krista zapˇrel.
Uˇcedník˚um se tyto bolestné vzpomínky jasnˇe vybavovaly. Byli s