55.
kapitola — Ježíšovo království
Nˇekolik farize˚u pˇrišlo k Ježíši a ptali se ho: “Kdy pˇrijde Boží
království?”
Lukáš 17,20
.
Od chvíle, kdy se poselství Jana Kˇrtitele:
“
Pˇriblížilo se království nebeské” (
Matouš 3,2
)
rozeznˇelo jako hlas
polnice po celé zemi, uplynuly již více než tˇri roky. Farizeové však
dosud nevidˇeli ani náznak nastolení nového království. Mnozí z tˇech,
kdo zavrhli Jana Kˇrtitele a na každém kroku se stavˇeli proti Ježíši,
naznaˇcovali, že Kristovo poslání selhalo.
Ježíš odpovˇedˇel: “Království Boží nepˇrichází tak, abyste to mohli
vypozorovat; ani se nedá ˇríci: ‘Hle, je tu’ nebo ‘je tam’! Vždyt’
království Boží je mezi vámi!”
Lukáš 17,20.21
.
Boží království
zaˇcíná v srdci. Nehledejme znamení jeho pˇríchodu v projevech
pozemské moci.
Ježíš se obrátil k uˇcedník˚um a ˇrekl: “Pˇrijdou dny, kdy si budete
toužebnˇe pˇrát, abyste spatˇrili aspoˇn jediný ze dn˚u Syna ˇclovˇeka, ale
nespatˇríte.”
Lukáš 17,22
.
Moje poslání není spojeno se svˇetskou
okázalostí, a proto vám hrozí nebezpeˇcí, že jeho slávu nerozpoznáte.
Neuvˇedomujete si, jaké pˇrednosti se vám dostává, když máte mezi
sebou v lidské podobˇe toho, kdo je životem a svˇetlem lidí. Jednou
budete s touhou vzpomínat na chvíle, kdy jste mohli chodit a hovoˇrit
s Božím Synem.
Ani Ježíšovi uˇcedníci nedokázali pro své sobectví a svˇetské
zájmy pochopit duchovní slávu, kterou jim Kristus chtˇel zjevit. Spa-
sitelovu povahu a jeho poslání docenili, teprve když odešel k Otci a
na vˇeˇrící byl vylit Duch svatý. Po pˇrijetí kˇrtu Duchem si zaˇcali uvˇe-
domovat, že byli v pˇrítomnosti samotného Pána slávy. Pˇripomínali
si Kristova slova a zaˇcínali chápat proroctví i zázraky, které Ježíš
vykonal. Když si promítli Ježíš˚uv obdivuhodný život, pˇripadali si,
jako by se probudili ze sna. Uvˇedomili si, že “Slovo se stalo tˇelem
a pˇrebývalo mezi námi. Spatˇrili jsme jeho slávu, slávu, jakou má
od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.”
Jan 1,14
.
Kristus
pˇrišel od Boha do hˇríšného svˇeta, aby zachránil padlé Adamovy
potomky. Když si to uˇcedníci uvˇedomili, cítili, že nejsou tak d˚uležití,
402
