Svˇetlo svˇeta a slepota farize˚u
373
okolnosti, za kterých se Ježíš narodil. Chtˇeli ho ponížit pˇred tˇemi,
kdo mu zaˇcínali vˇeˇrit. Ježíš si jejich jedovaté narážky nevšímal. ˇRekl
jim: “Kdyby B˚uh byl váš Otec, milovali byste mˇe, nebot’ jsem od
Boha vyšel a od nˇeho pˇricházím.”
Jan 8,42
.
Jejich jednání svˇedˇcilo o tom, že jsou spˇríznˇeni s “vrahem” a
“
lháˇrem”. Ježíš ˇrekl: “Váš otec je d’ábel a vy chcete dˇelat, co on
žádá. On byl vrah od poˇcátku a nestál v pravdˇe, ponˇevadž v nˇem
pravda není. . . Já mluvím pravdu, a proto mi nevˇeˇríte.”
Jan 8,44.45
.
Ježíš mluvil pravdu a ˇcinil tak s naprostou jistotou. Proto mu židovští
pˇredstavitelé nevˇeˇrili. Pravda tyto pokrytce urážela. Odhalovala totiž
podstatu bludu, odsuzovala jejich uˇcení i jednání, a proto jim byla
nepˇríjemná. Radˇeji zavírali pˇred pravdou oˇci, než by s pokorou
pˇriznali sv˚uj omyl. Nemˇeli pravdu rádi a netoužili po ní.
“
Kdo z vás mˇe usvˇedˇcí z hˇríchu? Mluvím-li pravdu, proˇc mi
nevˇeˇríte?”
Jan 8,46
.
Nepˇrátelé sledovali Ježíše každý den po celé
tˇri roky. Chtˇeli najít nˇejakou skvrnu na jeho povaze. Satan a celá
ˇríše zla se jej snažili pˇremoci. Nic však na nˇem nenalezli. Dokonce i
d’áblové museli vyznat: “Jsi svatý Boží.”
Marek 1,24
.
Ježíš žil podle
Božího zákona pˇred zraky nebes, nepadlých svˇet ˚u i hˇríšných lidí.
Andˇelé, lidé i démoni jej slyšeli pronášet slova, která by z jiných úst
znˇela rouhavˇe: “Stále dˇelám, co se líbí jemu.”
Jan 8,29
.
Židé na Kristu žádný hˇrích nenalezli, a pˇresto jej nepˇrijali. Zdá
se, že zˇrejmˇe žádné spojení s Bohem nemˇeli. Nerozpoznali Boží
hlas v poselství jeho Syna. Mysleli si, že odsuzují Krista, a pˇritom
jeho zavržením vynášeli rozsudek sami nad sebou. Ježíš ˇrekl: “Kdo
je z Boha, slyší Boží ˇreˇc. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.”
Jan
8,47
.
Toto pouˇcení platí stále. Mnoho lidí rádo pˇrekrucuje a kritizuje
Písmo, hledá v nˇem sporná místa a myslí si, že tím dokazuje nezávis-
lost svého myšlení a bystrý úsudek. Domnívají se, že soudí Písmo,
ale ve skuteˇcnosti odsuzují sami sebe. Ukazují, že si neumí vážit
vˇeˇcné nebeské pravdy. V pˇrítomnosti majestátu Boží spravedlnosti
necítí žádnou bázeˇn. Honí se za malichernostmi, a dávají tak najevo
svoji pˇrízemnost a omezenost.
[300]
Ztrácejí schopnost vnímat Boha. ˇClovˇek, jehož srdce odpovˇedˇelo
na Boží dotyk, bude usilovat o vˇetší poznání Boha, o zušlechtˇení
a oˇcištˇení své povahy. Jako se kvˇetina obrací k slunci, aby jí jeho
paprsky vdechly barvu a krásu, obrací se ˇclovˇek k Slunci spravedl-
