Noc na jezeˇre
297
Záchrana v bouˇri
Uˇcedníci neodrazili od bˇrehu hned, jak jim Ježíš pˇrikázal. Chvíli
ˇcekali a doufali, že k nim pˇrijde. Když však vidˇeli, jak rychle se
stmívá, “vstoupili na lod’ a jeli na druhý bˇreh do Kafarnaum”.
Jan
6,17
.
Od doby, kdy pˇrijali Ježíše za svého Pána, od nˇeho ještˇe nikdy
neodešli tak nespokojení a netrpˇeliví. Reptali, protože jim nedovolil
prohlásit jej za krále. Zlobili se sami na sebe, že tak ochotnˇe po-
slechli. Mysleli si, že kdyby byli vytrvalejší, mohli dosáhnout svého
cíle.
Zaˇcínala se jich zmocˇnovat nevˇera. Touha po slávˇe je zaslepila.
Vˇedˇeli, že farizeové Ježíše nenávidí. Chtˇeli ho však vidˇet na tr˚unu,
který mu podle jejich mínˇení patˇril. Nedokázali se smíˇrit s tím, že
[239]
následují uˇcitele, který má moc konat zázraky, a pˇritom jim lidé spí-
lají jako podvodník˚um. Budou snad navždy pokládáni za stoupence
falešného proroka? Cožpak Kristus nikdy neprosadí svoji královskou
moc? Proˇc se nepˇredstaví ve své skuteˇcné slávˇe a neusnadní jim je-
jich strastiplné poslání? Proˇc nezachránil Jana Kˇrtitele pˇred násilnou
smrtí? Uˇcedníci si tak dlouho kladli tyto otázky, až byli duchovnˇe
zmateni. Nakonec se ptali: Není snad Ježíš pˇrece jen podvodníkem,
jak tvrdí farizeové?
Toho dne vykonal Ježíš pˇred zraky uˇcedník˚u podivuhodné ˇciny.
Zdálo se, že nebe sestoupilo na zem. Vzpomínka na tyto vzácné a
slavné události mˇela posílit jejich víru a nadˇeji. Kdyby si o tˇechto
vˇecech spolu otevˇrenˇe promluvili, nemuseli upadnout do pokušení.
Oni však zcela propadli pocitu zklamání. Na Kristova slova: “Seberte
zbylé. . . , aby nic nepˇrišlo nazmar!” (
Jan 6,12
)
nedbali. Úplnˇe na toto
požehnání zapomnˇeli. Octli se uprostˇred rozbouˇrených vln. V hlavˇe
se jim honily nesmyslné myšlenky a Pán dopustil, aby je sevˇrela
ještˇe vˇetší úzkost a zcela zamˇestnala jejich mysl. Tak tomu bývá
ve chvílích, kdy si lidé sami zbyteˇcnˇe pˇridˇelávají starosti a tˇežkosti.
Uˇcedníci k tomu nemˇeli d˚uvod. Skuteˇcné nebezpeˇcí je teprve ˇcekalo.
Hnala se k nim prudká bouˇre, a oni na ni nebyli pˇripraveni. Po
tak krásném dni to byla neˇcekaná zmˇena. Když se zvedla vichˇrice,
velmi se polekali. Zapomnˇeli na svoji nespokojenost, nevˇeru a netr-
pˇelivost a všichni se usilovnˇe snažili zachránit lod’ pˇred potopením.
Místo, kde se mˇeli setkat s Ježíšem, nebylo od Betsaidy daleko a za
pˇríznivého poˇcasí trvala plavba jen nˇekolik hodin. Nyní je však vítr
