Lévi Matouš
217
bohoslužby, náboženské obˇrady, okázalá pokora a velkolepé obˇeti
mohou nasvˇedˇcovat, že ˇclovˇek, který se toho všeho úˇcastní, se pova-
žuje za spravedlivého a myslí si, že má nárok na vstup do nebe. Ale
to je veliký omyl. Naše skutky nás nikdy nemohou spasit.
Farizeové si dnes neuvˇedomují svoji duchovní bídu, stejnˇe jako
si ji neuvˇedomovali v Kristovˇe dobˇe. Právˇe jim je urˇceno poselství:
“
Vždyt’ ˇríkáš: ‘Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotˇrebuji! ‘A
nevíš, že jsi ubohý, bˇedný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u
mne nakoupil zlata ohnˇem pˇreˇcištˇeného, a tak zbohatl; a bílý šat,
aby ses oblékl a nebylo vidˇet tvou nahotu.”
Zjevení 3,17.18
.
Víra a
láska jsou ohnˇem pˇreˇcištˇené zlato. Pro mnohé však zlato ztratilo sv˚uj
lesk a pˇrišli o velký poklad. Kristova spravedlnost je rouchem, které
nikdy nenosili, studnou, ze které se nikdy nenapili. Boží slovo jim
ˇríká: “Mám proti tobˇe, že už nemáš takovou lásku jako na poˇcátku.
Rozpomeˇn se, odkud jsi klesl, navrat’ se a jednej jako dˇrív. Ne-
li, pˇrijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se
neobrátíš.”
Zjevení 2,4.5
.
“
Zkroušený duch, to je obˇet’ Bohu. Srdcem zkroušeným a zdepta-
ným ty, Bože, nepohrdáš!”
Žalm 51,19
.
Dˇríve než ˇclovˇek m˚uže plnˇe
uvˇeˇrit v Ježíše Krista, musí se vzdát vlastního “já”. Teprve potom
z nˇeho Pán m˚uže udˇelat novou bytost. Nové mˇechy mohou být
naplnˇeny novým vínem. Kristova láska napl ˇnuje vˇeˇrícího novým
životem. V ˇclovˇeku, který vzhlíží k P˚uvodci a Dokonavateli naší
víry, se odráží Kristova povaha.
[176]
