216
Touha vˇek˚u
by byla marná. Živá Boží pravda by stejnˇe jako kvasící víno roztrhla
staré, rozpadající se mˇechy farizejské tradice.
Farizeové si mysleli, že jsou dost moudˇrí na to, aby potˇrebovali
nˇejaké pouˇcení, dost spravedliví na to, aby potˇrebovali spasení, a
dost uznávaní na to, aby stáli o poctu, kterou jim m˚uže dát Kristus.
Spasitel od nich odešel a obrátil se k lidem, kteˇrí byli ochotni pˇri-
jmout nebeské poselství. Ježíš našel nové nádoby na ˇcerstvé víno
v nevzdˇelaných rybáˇrích, v publikánech na tržišti, v Samaˇrance a v
dalších obyˇcejných lidech, kteˇrí mu s radostí naslouchali. Právˇe ty,
kdo ochotnˇe pˇrijímají nebeské svˇetlo, B˚uh používá pro dílo evan-
gelia. Jejich prostˇrednictvím pˇredává svˇetu pravdu. Pokud se Boží
dˇeti z Kristovy milosti stanou novými nádobami, naplní je Spasitel
novým vínem.
Kristus sice pˇrirovnal své uˇcení k novému vínu, ale ono ve sku-
teˇcnosti nové nebylo. Zjevovalo jen to, co bylo zvˇestováno od po-
[175]
ˇcátku. Pro farizeje však Boží pravda ztratila sv˚uj p˚uvodní význam i
krásu. Kristovo uˇcení pro nˇe bylo témˇeˇr ve všech smˇerech nové, ale
oni je neuznali.
Ježíš poukazoval na zhoubnou moc falešného uˇcení, které otu-
puje smysl pro pravdu a touhu po ní. ˇRekl: “Kdo se napije starého,
nechce nové; ˇrekne: ‘Staré je lepší.’”
Lukáš 5,39
.
Pravda, kterou
svˇetu zvˇestovali patriarchové a proroci, zazáˇrila v Kristových slo-
vech v novém svˇetle. Zákoníci a farizeové však netoužili po vzácném
novém vínˇe. Nedokázali se vzdát starých tradic, zvyk˚u a obˇrad˚u, pro
Kristovo uˇcení už jim v srdci ani v mysli nezbylo místo. Lpˇeli na
mrtvých formách a odvraceli se od živé pravdy a Boží moci.
To se stalo Žid˚um osudným a bude to kamenem úrazu i pro
mnoho lidí v dnešní dobˇe. Tisíce lidí se dopouštˇejí stejné chyby
jako farizeové, které Kristus kritizoval na hostinˇe u Matouše. Mnozí
radˇeji odmítají pravdu, která pˇrichází od Otce svˇetla, než by se vzdali
nˇekteré své pˇredstavy ˇci oblíbeného názoru. Vˇeˇrí sami sobˇe, spolé-
hají na vlastní moudrost a neuvˇedomují si svoji duchovní chudobu.
Jsou pˇresvˇedˇceni, že se na svém spasení mohou nˇejak významnˇe po-
dílet. Když však vidí, že jejich vlastní “já” se v tomto díle neuplatní,
nabízené spasení odmítají.
Zákonické náboženství nem˚uže pˇrivést lidi ke Kristu, protože
je to náboženství bez lásky a bez Krista. P˚ust a modlitby, kterými
se chce ˇclovˇek ospravedlnit, vzbuzují u Boha nelibost. Slavnostní
