Lévi Matouš
215
Skuteˇcný p˚ust není žádnou formalitou. Písmo popisuje, že p˚ust,
který se Bohu líbí, znamená “rozevˇrít okovy svévole, rozvázat jha,
[174]
dát ujaˇrmeným volnost, každé jho rozbít,” být “štˇedrý k hladovému a
nasytit ztrápeného”.
Izajáš 58,6.10
.
Tento text pˇresnˇe ukazuje ducha
a povahu Kristova díla. Celý jeho život byl obˇetí pro záchranu svˇeta.
Když se postil na poušti nebo když hodoval s publikány na hostinˇe
u Matouše, vždy dával sv˚uj život jako výkupné za ztracené lidstvo.
Pravá zbožnost se neprojevuje neˇcinným truchlením, pokoˇrováním
tˇela ˇci množstvím obˇetí, ale obˇetavostí a ochotou sloužit Bohu a
lidem.
“
Nové víno”
Potom Ježíš vyprávˇel Janovým uˇcedník˚um podobenství: “Nikdo
nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten pˇrišitý
kus ze šatu vytrhne a díra bude ještˇe vˇetší.”
Matouš 9,16
.
Poselství
Jana Kˇrtitele se nemˇelo mísit s tradicemi a povˇerami. Pˇri pokusu o
spojení farizejské povrchnosti s Janovou opravdovostí by jen vynikla
nepˇrekonatelná propast, která mezi nimi zela.
Stejnˇe tak nebylo možné spojit s farizejskými zvyklostmi Kris-
tovo uˇcení. Kristus nepˇrišel pˇreklenout propast, kterou Jan svým
uˇcením odhalil. Chtˇel rozdíl mezi starým a novým ještˇe více pro-
hloubit. Vyjádˇril to dalším pˇríkladem: “A mladé víno se nedává
do starých mˇech˚u, jinak se mˇechy roztrhnou, víno vyteˇce a mˇechy
pˇrijdou nazmar.”
Matouš 9,17
.
Kožené mˇechy, které se používaly
jako nádoby na ˇcerstvé víno, ˇcasem seschly, popraskaly a ke svému
p˚uvodnímu úˇcelu se už nedaly použít. Tímto všeobecnˇe známým
obrazem chtˇel Ježíš ukázat, jak na tom jsou židovští v˚udcové. Knˇeží,
zákoníci a pˇrední muži ustrnuli v zabˇehnutých kolejích tradic a ob-
ˇrad˚u. Srdce jim ztvrdla jako seschlé mˇechy na víno, ke kterým je
Ježíš pˇrirovnal. Byli naprosto spokojeni se zákonickým nábožen-
stvím, a nemohli se proto stát posly živé nebeské pravdy. Mysleli
si, že jim jejich vlastní spravedlnost úplnˇe staˇcí, a nechtˇeli, aby do
jejich náboženství proniklo nˇeco nového. Boží dobrodiní nepˇrijímali
jako nˇeco nezaslouženého, vidˇeli v nˇem odmˇenu za své dobré skutky.
Víra, která se projevuje láskou a oˇcišt’uje duši, nemˇela s nábožen-
stvím farize˚u, založeném na obˇradech a lidských naˇrízeních, nic
spoleˇcného. Snaha spojit Ježíšovo uˇcení s tradiˇcním náboženstvím
