214
Touha vˇek˚u
jak získat vˇeˇcné bohatství. Radost pro nevzdˇelané, protože Kris-
tus jim dával moudrost pro spasení. Radost pro vzdˇelané, protože
jim otevíral mnohem hlubší tajemství, než si kdy dokázali pˇredsta-
vit. Spasitelovo poslání odhalovalo lidem pravdy skryté od stvoˇrení
svˇeta.
Jan Kˇrtitel se radoval, že mohl vidˇet Spasitele. Uˇcedníci, kteˇrí
mˇeli možnost chodit a hovoˇrit s Majestátem nebes, mˇeli ještˇe vˇetší
d˚uvod k radosti. Tehdy nebylo vhodné truchlit a postit se. Museli
otevˇrít svá srdce a pˇrijmout svˇetlo jeho slávy, aby je potom mohli
šíˇrit mezi lidmi, kteˇrí žili ve tmˇe a stínu smrti.
Kristova slova vyvolávala v lidech radostné pˇredstavy, ale jen on
sám vˇedˇel o temném stínu, který se za nimi skrýval. ˇRekl: “Pˇrijdou
však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.”
Matouš 9,15
.
Až uvidí svého Pána zrazeného a ukˇrižovaného, budou
uˇcedníci truchlit a postit se. Když se Ježíš louˇcil s uˇcedníky v horní
místnosti, ˇrekl: “Zanedlouho mˇe nespatˇríte a zanedlouho mˇe opˇet
uzˇríte. Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naˇríkat, ale svˇet
se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se promˇení v
radost.”
Jan 16,19.20
.
Po Kristovˇe zmrtvýchvstání se mˇel jejich smutek zmˇenit v radost.
Po nanebevstoupení už Spasitel nemˇel být na zemi osobnˇe pˇrítomen,
ale prostˇrednictvím Utˇešitele mˇel být s nimi i nadále. Uˇcedníci tedy
nemˇeli marnit ˇcas truchlením. To by se líbilo jen satanovi. Ten chtˇel,
aby si svˇet myslel, že byli podvedeni a oklamáni. Oni však mˇeli
vírou vzhlížet k nebeské svatyni, kde za nˇe slouží Ježíš. Mˇeli otevˇrít
srdce jeho Zástupci, Duchu svatému, a radovat se ve svˇetle jeho
pˇrítomnosti. Pˇrijdou však na nˇe i dny pokušení a soužení. Dostanou
se do sporu s vládci tohoto svˇeta a s pˇredstaviteli království temnoty.
Až s nimi Kristus osobnˇe nebude a oni nerozpoznají pˇrítomnost
Utˇešitele, potom bude vhodné se postit.
Farizeové byli pyšní na to, jak pˇrísnˇe dodržovali pˇredpisy, ale
jejich srdce byla plná nenávisti a nesvár˚u. Písmo ˇríká: “Postíte se
jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolnˇe udeˇrit pˇestí. Nepo-
stíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšinˇe. Což to je p˚ust, který
si pˇreji? Den, kdy se ˇclovˇek pokoˇruje, kdy hlavu sklání jako rákos,
žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem,
dnem, v nˇemž má Hospodin zalíbení?”
Izajáš 58,4.5
.
