29.
kapitola — Sobota
Sobota byla posvˇecena pˇri stvoˇrení. Byla ustanovena pro ˇclovˇeka
již v dobˇe, kdy “jitˇrní hvˇezdy spoleˇcnˇe plesaly a všichni synové Boží
propukli v hlahol”.
Jób 38,7
.
Na svˇetˇe vládl pokoj, protože zemˇe žila
v souladu s nebem. “B˚uh vidˇel, že všechno, co uˇcinil, je velmi dobré”
(
1.
Mojžíšova 1,31
)
a s radostí z dokonˇceného díla odpoˇcinul.
Hospodin v sobotu odpoˇcinul, a proto “sedmý den požehnal a
posvˇetil” — oddˇelil jej pro svaté úˇcely (
1.
Mojžíšova 2,3
).
Dal ho
Adamovi jako den odpoˇcinku. Tento den byl památkou stvoˇritel-
ského díla, a tedy i znamením Boží moci a lásky. Písmo ˇríká: “On
zajistil památku svým div˚um.”(
Žalm 111,4
) “
Jeho vˇeˇcnou moc a
božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoˇrení svˇeta vidˇet, když
lidé pˇremýšlejí o jeho díle.”
ˇRíman˚um 1,20
.
Všechno bylo stvoˇreno skrze Božího Syna. “Na poˇcátku bylo
Slovo, to Slovo bylo u Boha. . . Všechno povstalo skrze nˇe a bez
nˇeho nepovstalo nic, co jest.”
Jan 1,1-3
.
Sobota, která je památkou
stvoˇritelského díla, je i znamením Kristovy lásky a moci.
Sobota nám pˇripomíná pˇrírodu a uvádí nás do spoleˇcenství se
Stvoˇritelem. V ptaˇcím zpˇevu, v šumˇení strom˚u a hudbˇe moˇrských vln
m˚užeme slyšet hlas, který kdysi v klidu ráje rozmlouval s Adamem.
Když pozorujeme projevy Boží moci v pˇrírodˇe, m˚užeme v ní nalézt
útˇechu. Slovo, které kdysi stvoˇrilo svˇet, dává i dnes ˇclovˇeku život.
“
B˚uh, který ˇrekl ‘ze tmy at’ zazáˇrí svˇetlo’, osvítil naše srdce, aby
nám dal poznat svˇetlo své slávy ve tváˇri Kristovˇe.”
2.
Korintským
4,6
.
Tato myšlenka dala podnˇet ke vzniku písnˇe:
“
Hospodine, svými skutky
p˚usobíš mi radost,
plesám nad ˇciny tvých rukou:
Tvoje ˇciny, Hospodine,
218
