Zázraˇcná uzdravení
209
setrvávali ve své nevˇeˇre. Odešli z Petrova domu, kde byli svˇedky
toho, jak Ježíš svým slovem uzdravil ochrnutého, a vymýšleli nové
plány, jak Božího Syna umlˇcet.
Kristova moc uzdravovala i ty nejzhoubnˇejší a nejtˇežší tˇelesné
nemoci. Avšak ti, kdo zavírali oˇci pˇred svˇetlem, propadali stále se
zhoršujícím nemocem duše. Malomocenství a ochrnutí nebyly tak
strašné jako slepý fanatismus a nevˇera.
Když se uzdravený muž vrátil ke své rodinˇe a sám si nesl l ˚užko,
na kterém ho pˇred chvílí vynášeli z domu, všichni se velmi radovali.
Sebˇehli se k nˇemu, plakali radostí a témˇeˇr nemohli vˇeˇrit vlastním
oˇcím. Stál pˇred nimi v plném zdraví a síle. Paže, které dˇríve bez-
vládnˇe visely podél tˇela, se pohybovaly tak, jak chtˇel. Svraštˇelá a
bledá plet’ byla svˇeží a mˇela zdravou barvu. Kráˇcel pevným a pˇri-
rozeným krokem. Z tváˇre mu vyzaˇrovala radost a nadˇeje; známky
hˇríchu a utrpení vystˇrídal výraz ˇcistoty a pokoje. Celý d˚um s ra-
dostí chválil Hospodina. B˚uh byl oslaven ve svém Synu, který vrátil
nadˇeji zoufalému a sílu zesláblému. Uzdravený muž i jeho rodina
byli ochotni položit za Ježíše i život. V jejich víˇre nebyl ani stín
pochybnosti, bezmeznˇe d˚uvˇeˇrovali Ježíši, který pˇrinesl svˇetlo do
temnoty jejich domova, a cele se mu oddali.
[170]
